Drazí autoři #1 - Vyvolený

19.10.2021

Každý z nás asi někdy četl příběh, v němž je hlavní hrdina takzvaným "Vyvoleným". Minimálně Harryho Pottera nejspíš známe všichni. Ale proč je tenhle prvek v knihách tak populární a z jakého důvodu se pořád objevuje i přes to, že ho obvykle doprovází otrávený pohled a zamumlané slovo klišé? Na to se tu pokusím odpovědět. 

Jak jste si mohli všimnout, rozhodla jsem se rozjet novou sérii zvanou Drazí autoři. A proč se jmenuje zrovna takto? Protože jsem nápad na tyto články dostala ve chvíli, kdy jsem o našich milovaných spisovatelích zrovna přemýšlela. O tom, jak píší. O tom, co do svých knih někdy vkládají. Takže... nebudu vám nic nalhávat a rovnou řeknu, že se mi ten název jednoduše líbil. Čeho se má série týkat? No, knižní klišé, věci, co mě neustále rozčilují a spoustu dalších - často nesmyslných - myšlenek taky musím někam "nacpat". Ale teď už zpátky k prvnímu tématu a k tomu, jak Vyvoleného vnímám já. 



Kdo je to Vyvolený?


Myslím, že to je většině lidí jasné, ale přece jenom se raději ujistím. Nechci tu žádné zmatky. Takže - Vyvolený. V mnoha příbězích - hlavně v žánru fantasy  - se většinou objeví postava, která jako jediná může změnit svět k lepšímu. Obvykle má za úkol zastavit padoucha, protože ovládá nějaké specifické schopnosti, které jsou k tomu potřeba. Jenže tahle postava taky chce žít svůj život. Takže v mnoha případech skončí Vyvolený rozpolcený mezi tím, co si sám přeje a tím, co od něj potřebuje svět. Je to těžké rozhodování, ale hádejte, co většinou zvítězí. 



Proč se z Vyvoleného stalo klišé?


Tak na začátek, co je to klišé? Cituji z wikipedie: "Klišé (z fr. cliché) znamená obtisk, identickou kopii, stereotyp. V původním významu v typografii znamenalo destičku s neměnným, často opakovaným textem, která vznikla jako otisk sazby a nemusela se znovu sázet. Odtud v přeneseném významu myšlenkový stereotyp, často opakované spojení představ nebo slov (slovní spojení). Nejčastěji otřelá metafora, která bezmyšlenkovitým opakováním ztratila smysl a stala se konvenční banalitou a frází."

Vyvolený je každý druhý hlavní hrdina, který se (především) v YA fantasy vyskytuje. Na začátku to tak pochopitelně nebylo. Když Rowlingová napsala Harryho Pottera, tak Harry pro svou "vyvolenost" nedostal nálepku klišé. Jenže. Tuto sedmidílnou sérii zná celý svět a tak se - možná i podvědomě - tento nápad s Vyvoleným dostal do hlavy i ostatním autorům knih. Někteří to možná okopírovali, jiný třeba ne. Je to ale špatně? Vzpomínám si, že jsem kdysi četla jeden článek, v němž se psalo, že dobrý spisovatel musí být i dobrým zlodějem. Že psaní je vlastně o krádežích cizích myšlenek. Nevím. Pořád se mi to tak úplně nezdá, ale v tomto případě to je možná trochu pravda. Deset knih s Vyvolenými, to se ještě dá zvládnout. Dvacet? Dejme tomu. V této době jsme ale až přehlceni vyvolenými postavami a při každém odhalení skrytých schopností a věšteb jen protáčíme oči a říkáme si: "Další knižní klišé."



Jsou knihy s Vyvolenými tak špatné?


Ne, nejsou. Podívejte se na to takhle. Proč vznikají knihy s Vyvolenými? Protože to lidi čtou. Proč to lidi čtou? Protože je to očividně stále baví. Většinou sice ohrnujeme nos nad klišé jako takovými, ale ruku na srdce. Kdo z nás si nerad přečte knihu s dobře napsanou a vyvolenou postavou? Navíc by to bez těch Vyvolených ani nebyla zábava. 

Když je někdo Vyvolený, děje se kolem něj hrozně moc věcí. Všechno se ho nějakým způsobem týká, potkává zajímavé lidi, má zvláštní dary a především se vydává na nevšední cestu, na níž ho čtenář sleduje. Nikoho by asi nebavilo číst o tom, jak se Harrry (můj věrný příklad v tomto článku) nudí v Bradavicích a prožívá jednotvárný život. To, že je Vyvolený, mu dodává na zvláštnosti. To k němu prostě patří. 

Lidi čtou proto, aby unikli do jiného světa. Asi každý si někdy představoval, že je ten důležitý hrdina, který musí zachránit svět. Po YA fantasy sáhneme, protože si chceme přečíst o něčem odlišném od našeho života. A co by tomuhle popisu vyhovovalo víc než Vyvolený?



Množství Vyvolených je někdy otravné...


Bezesporu. Ale nejspíš každý má mezi knihami s Vyvolenými nějakou svou oblíbenou, na kterou nedá dopustit. Já rozhodně ano. Berme to tedy takhle: Bez Vyvolených by nikdy nevznikly ty skvosty, k nimž se tak rádi vracíme.



Co si o tom myslím já?


Osobně na klišé nejsem tak háklivá jako většina ostatních. Možná že jsou i takovou mou slabůstkou. Pochopitelně mě někdy vytočí, ale jednoduše dokážu ocenit, když jsou dobře zpracovaná a skvěle napsaná. Vyvolený je jíním z prvků, které mám na knihách ráda. Jak už jsem tu nejspíš zmiňovala, je zajímavé sledovat postavu, která musí dělat rozhodnutí, co vy byste nikdy dělat nemuseli. Jistě by nezaškodilo, kdyby "vyvolenosti" v knihách trochu ubylo a každý se hned nestával spasitelem světa. Ale co naděláme. Je to tak, jak to je.



(Nevyžádaná) rada nakonec


Přestaňme se rozčilovat. Stejně to nemá cenu. Ledaže bychom se zvedli a šli ke spisovateli domů přepsat Vyvolenou v jeho novém příběhu na obyčejnou (skutečně obyčejnou) hlavní hrdinku. Jestli nemáte rádi tyhle výjimečné postavy, tak knihy o nich nečtěte. Jestli toto klišé zbožňujete, tak si ty knihy přečtěte. Myslím, že každý zná sám sebe ze všech nejlíp a ví, co se mu líbí a co ne. Tak nějak se ale nemohu zbavit dojmu, že většina z nás tou novou peckou s Vyvoleným nepohrdne už jen proto, aby se po dočtení knihy mohla mračit a brblat si, že to tam ten drahý autor stejně zase dal.