Recenze: Kluk napravo

Anotace: První zásah - máma mě pojmenovala Theodore po svém oblíbeném čipmankovi. To nebylo fér, mami. Většinu svého života slyším na jméno Teddy, protože Theo mi nikdy moc nevyšlo.

Tady ale ne. Ne na univerzitě. Na místě, kde se může stát cokoli a kde se mi podařilo opět začít od prvních dojmů. Je tu jen jediný problém: můj nový spolubydlící Troy je fotbalovou hvězdou a vypadá, jako by zrovna vylezl z reklamní kampaně od Abercrombie & Fitch.

Mně to ale nevadí, vařím super snídani pro všechny jeho úlovky a vycházíme spolu. Navíc, letos už mám holku. A je dokonalá. Přesně tak. Theodore Houseman, dříve šprt ze školní kapely a nyní rocková hvězda, konečně ulovil holku svých snů. Všechno je perfektní. Totiž, dokud se na ni Troy pořádně nepodívá.

Bez boje to ale nevzdám. Vlastně to nevzdám vůbec. Ať už se mému hvězdnému spolubydlícímu daří jakkoli, Laney je moje. Možná úplně netuším, jak zaskórovat, ale celý svůj život jsem byl hodný kluk. Poslouchal jsem a vím přesně, co holky chtějí. Na fotce vedle mě Troy možná vypadá jako pan Dokonalý, ale toho kluka napravo podceňuje.

Všechno zlé je pro něco dobré... Když se Theo jednoho dne na večírku bratrstva opije a přijde s dost možná potrhlou holkou/ďáblicí o panictví, rozhodně nečeká, že by mu ještě něco mohlo vylepšit den. Fakt díky, Troy. Jenže potom narazí na Laney, která se právě po telefonu rozešla se svým přítelem. A tak se potmě, na cizí zahradě, jeden druhému svěřují se svým trápením. Vždyť už se nikdy neuvidí! Jenže na koho Theo narazí, když jde nakupovat pro své spolubydlící? Na tu holku v kovbojských botách se slabostí pro country. Brzy už spolu ti dva tráví KAŽDOU MINUTU. Mluví spolu o všem, smějí se spolu a Theo se do Laney asi začíná zakoukávat. Neodmítne ji (ano, možná malinko vzdoroval) ani její žádost týkající se práce do školy. No, pro Laney ze sebe na instagramu klidně bude dělat šaška. #žijusvýmnejopravdovějšímživotem

BABIČČINO MOUDRO:

Svět je plný debilů, nebuď jedním z nich.

Ze začátku na mě Theo působil dojmem roztomilého truhlíka. Měl holt smůlu a nouzí o trapné chvilky rozhodně netrpěl. Jenže jak jsem četla dál a dál, vůbec mi nešlo do hlavy, proč se tak podceňuje. Theo má hudební talent, je neuvěřitelně milý a empatický - prostě hodný kluk. Neustále se ale porovnává se svým spolubydlícím Troyem a jeho přáteli - těmi "bad boy". Ráda jsem četla kapitoly z jeho pohledu. Tato postava byla totiž napsaná tak, že byste i uvěřili, že jde o skutečnou osobu z masa a kostí. Je to jedno z kouzel téhle růžové knihy.

Laney je zdrobnělina od Elaine, to napíšu hned na začátek. Když jsem se to dozvěděla (asi v půlce knihy, podotýkám), byla jsem dost překvapená. Ano, určitě to není žádná převratná informace, ale Elaine? Každopádně. Pokud autorka napsala Thea jako toho "trochu truhlíka", tak Laney byla jeho dokonalým protějškem. Trochu prudká, odvážná, víc než ochotná dělat si z Theodora legraci, a se slabostí pro nadávání do čůráků. 

BABIČČINO MOUDRO:

Nekuř, ale když se do toho pustíš, buď si jistá, že sex bude stát za to.

Kluk napravo je samozřejmě o tom, jak se Laney a Theo dávají dohromady. A tady je vidět, že autorka vztahy mezi postavami umí psát. I když se naše ústřední dvojice znala teprve chvíli, už na straně sto byste i vy jako nestranní pozorovatelé prostě museli říct, že mezi nimi něco je. Měli skvělou chemii a K. Stewart s nimi jako se svými postavami dokázala skvěle pracovat. Ten vztah jsem jim věřila. Ano, byl celý takový sluníčkový (až na chvíli před koncem), ale to je právě jednou s předností tohoto příběhu.

BABIČČINO MOUDRO:

Každý by měl jednou za čas udělat něco bláznivého, je to dobré pro duši.

Když se řekne Kluk napravo, musí se k tomu přidat i slovo "vtipné", protože přesně taková tato kniha je. Ať už mluvím o tom nočním lovu na ptáky (při kterém jsem si nejdřív říkala "Cože?" a potom "Panebože!"), dámských jízdách Laney a Theových sester, samotných Theových sestrách, anebo dalších šílenostech, které ti dva podnikli v rámci svého projektu Žiju svým nejopravdovějším životem. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se u knihy smála nebo usmívala.

Kdybych měla jmenovat ještě jednu postavu, ke které bych ráda něco řekla, pak by to byl Theův spolubydlící Troy. Ano, ten strašák z anotace. To, co udělal, nebylo správné. On obecně udělal mnoho špatných věcí a ani jeho omluvy, ani to odhalení nakonec nemohlo zmírnit, jak se zachoval. Ale kdybych si teď, po dočtení Kluka napravo, měla vybrat, čí příběh bych si ráda přečetla, byl by to ten Troyův.

BABIČČINO MOUDRO:

Ne všichni muži jsou na úrovni. Polovina z nich byla stvořena jen díky božímu smyslu pro humor.

Kniha je napsaná velmi čtivě a poutavě. Nic se nikde netáhne, nechce se vám u ní spát. Kate Stewart má vlastní styl psaní, který se mně osobně opravdu zamlouvá. Kapitoly byly napsány z pohledu Thea i Laney, přičemž Theo dostal více prostoru. Kluk napravo pro mě byla po dlouhé době kniha, u které mohu říct, že byla psána spíše z mužské perspektivy než z té ženské. A k příběhu se to dokonale hodilo. 

BABIČČINO MOUDRO:

Pracuj tvrdě, ale s tvrdou whisky po ruce. 

Kluk napravo není knížka, která by se na člověka snažila udělat dojem zvraty, tak s tím počítejte. Jde tu o to, abyste si u ní odpočinuli. Kdybych ji měla k něčemu přirovnat, tak možná ke Kasie West, ale s postelovými scénami a trochu peprnějším slovníkem. Takže ano, nálepku new adult má Kluk napravo oprávněně, i když ta obálka tak možná nevypadá. 

Jedinou vadou na kráse tak zůstává anotace. Řeknu vám, že jsem snad ještě nikdy nenarazila na nic, co by tak špatně popisovalo obsah knihy. Když jsem si anotaci přečetla, byla jsem natěšená - ale vysnila jsem si úplně jiný příběh. Ten, který jsem si nakonec přečetla, byl dobrý, ale zkrátka to nešlo o žádný milostný trojúhelník, jak se nám snažila anotace nakukat. Možná by to příště chtělo popsat příběh a ne jeho dost zkreslenou verzi...

BABIČČINO MOUDRO:

Plastové uzavíratelné nádoby by se měly vždycky vracet. Někteří lidé k nim mají citovou vazbu. 

Celkově se mi kniha líbila.  Není to něco, co bych četla pořád dokola, ale kdybyste se mě zeptali, jestli si Kluka napravo přečíst, odpověděla bych: "Proč ne?" Kromě anotace jsem nenašla nic, co by mi na ní extra vadilo. A špatně charakterizovaný příběh není chyba autorky, na tom se snad shodneme.

Doporučuji všem, kdo mají chuť na hezkou a nekomplikovanou odpočinkovou knihu, u které se pobaví.

P. S. Pokud jste po knize sáhli s tím, že chcete příběh podobný Havranímu bratrstvu (další sérii Kate Stewart), tak si to raději promyslete. Jako člověk, který má zkušenost s obojím, vám musím říct, že se tato dílka liší. Havraní bratrstvo je tma a Kluk napravo světlo. Obojí je dobré, ale naprosto rozdílné.