Recenze: Milosrdné přízraky

Anotace: Frey touží po životě, o kterém se budou vyprávět ságy a skládat písně. Jenže je členkou nechvalně proslulé starodávné ženské skupiny, která přežila vzestup i pád království.

Členky skupiny jsou obchodnice se smrtí, odsouzené k tomu, aby křižovaly Vorskem a za bídnou odměnu zabíjely staré nebo nemocné lidi. Jejich metody jsou tiché, ba dokonce milosrdné, ale kamkoli je jejich putování zavede, tam jejich dýky vyvolávají napětí.

Frey a její přítelkyně - Ovie, Runa a Juniper - už jsou kupčením se smrtí unavené a sní o lepším životě. Takže když Frey zaslechne, že na severu řádí bestie, uvědomí si, že likvidace příšery jim skýtá šanci na slávu a bohatství. Cena za to ale není malá. Skupina dívek se během putování bude muset vyrovnat se samotářskými čarodějnicemi a čelit bezohledné Kruté královně z Červené bažiny.

Frey zemřeli rodiče a příbuzní se jí raději zbavili, než aby museli živit další hladový krk. Prodali ji do nevěstince, odkud se ale hlavní hrdince podařilo utéct. Nový život našla u milosrdné Siggy. Tahle žena bloudící po kraji a hledající lidi bez další vůle k životu si ji jako svou žačku vzala do učení smrtícímu řemeslu. Dívek jako Frey brzy přibývalo, až vytvořili novou skupinu milosrdných přízraků - žen rozdávajících klidnou smrt. Když jejich mentorka zemřela, toulaly se po Vorsku bez ní, jenže peněz ubývalo a blížila se tuhá zima. Frey nikdy tahle práce příliš nebavila. Přála si stát se hrdinkou, kterou opěvují u ohňů ve velkých síních jarlů. Když jeden z velmožů - Roth - zavolal o pomoc při likvidaci smrtící příšery terorizující jeho zemi, Frey a její společníci nezaváhali. Za tučnou odměnu ve zlatě se rozhodli tu bestii zabít. Po cestě přicházely na světlo příběhy jich všech a ze setkání s Krutou královnou, Hbitými, mořskými čarodějkami nebo dalšími milosrdnými si odnesli novou sílu a pohled na svět.

Frey je ctižádostivá hlavní hrdinka. Touží být slavná a obdivovaná, chce, aby ji svět viděl. Jenže jako milosrdné se jí tohle nepoštěstí. Nemá ráda to, co dělá. Nelíbí se jí muset podřezávat krky nemocným dětem nebo utrápeným matkám. Když má na výběr, okamžitě skočí po možnosti s tím něco dělat. Rozhodne se zapsat své jméno do dějin Vorska, ale všichni okolo ní ji před honbou za velikostí varují.

"Není to špatný život, Frey. Mnozí to mají horší. Jen blázni chtějí být velcí. Jen blázni touží po slávě."  

A. G. Tucholkeová                                                                                                                                                                                                               

Kromě Frey v knize hrají velkou roli její přítelkyně milosrdné. Mořská čarodějka Juniper, jednooká Ovie a hrozivá, věčně zachmuřená Runa. Jak postupuje příběh, rozplétají se i jejich životy před tím, než je Siggy objevila. Hezky dokreslovaly celý obrázek severské výpravy za dobrodružstvím. 

Se skupinou milosrdných cestuje i jeden muž - Trigve. Není to žádných velký válečník, spíše léčitel a učenec. Narazil na hlavní hrdinku a její přítelkyně před necelým rokem a od té doby je provází na jejich pouti. V knize to vypadá, že by spolu s Frey mohli něco mít. Není úplně jasné, kam s tím hodlala April Genevieve Tucholkeová směřovat, zvláště po událostech v posledních padesáti stránkách knihy ne. 

Trigve není jediný, mezi nímž a Frey se autorka rozhodla něco naznačit. Po příchodu do Modrého dolu se na scéně objevuje ještě i jiný muž. Upřímně mi ten vztah, co se tam Tucholkeová rozhodla přidat, přišel takový zvláštní, ne moc uvěřitelný. Příliš rychle utvořený a na skoro žádných reálných základech. Nejsem si jistá, jestli to byl jen takový úlet nebo něco víc, ale v knize to rozhodně nehraje žádnou příliš významnou roli.

Celý děj se soustředí hlavně na výpravu za netvorem sužujícím obyvatele malých vesniček. Milosrdné přízraky při tom procházejí všemožnými místy a setkávají se s různými rasami a skupinami obyvatelstva. Nejzajímavější jsou asi čarodějky z Merrows a bažinné dívky sloužící Kruté královně. Na každém místě skupina řeší nějaký problém nebo se tam odehraje pro příběh klíčová scéna. 

Autorka do děje zasadila mnoho postav, ale podle mého názoru odcházely a přicházely příliš rychle. To mi přišlo zvláštní. Objevily se tam, něco se stalo, spřátelily se s přízraky a zase po pár stránkách zmizely. Možná by neškodilo, kdyby se autorka více rozepsala a nebrala to všechno tak stručně a chvatně.

Svět, v němž se Milosrdné přízraky odehrávají, je poměrně dost inspirovaný severskou kulturou a jejich mýty. Najdeme zde bohy, bájné bytosti, obry a další postavy, na které narazíme v severské mytologii. A. G. Tucholkeová si je upravila podle svého a některým trošku pozměnila jména. V knize není jen fiktivní země Vorsko, najdeme tam i spoustu dalších krajin s odlišným podnebím. Celý příběh je protkaný ságami a písněmi, které doplňují atmosféru.

Tucholkeová si vymyslela komplikovanější svět s mnoha místy a národy. Během knihy těmi pojmy rozhodně nešetřila. Věděla jsem, že něco takového existuje, bohužel jsem si ale nedovedla představit, kde co leží, jak přesně to tam vlastně vypadá nebo kudy to výprava jde. Milosrdné přízraky totiž neobsahují mapu světa a to mi trochu vadilo. Není to sice obrovský problém, kvůli kterému by se to nedalo číst, ale kdyby tam byla, užila bych si knihu víc. 

Příběh je vyprávěný jednoduchým jazykem z pohledu Frey a kapitoly v knize krátké. Čte se to svižně a všechno do sebe dokonale zapadá. Dialogy jsou dobře napsané a bojová scéna na konci knihy také. V textu nenajdete žádné moc hluboké myšlenky a hlavní hrdinka se nedělí o své pocity a dojmy na několika stranách. I tady bych možná ocenila, kdyby se autorka více rozmáchla a přidala Frey ještě nějakou tu větší hloubku. 

Milosrdné přízraky mě v nějakých částech opravdu bavily a v jiných zase až tak moc ne. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla takovým tím způsobem, jako některé jiné postavy z knih. Jsem si ale skoro jistá, že na Frey a její výpravu za slávou a hrdinskými činy jen tak nezapomenu. Severské prostředí se mi moc líbilo a místy i ty trochu podivnější scény. Pokud jste fanoušky mytologie nebo něčím zvláštních knih, do Milosrdných přízraků se pusťte. Já osobně jsem z nich měla takový nevšední dojem. 

Hodnocení: