Recenze: Mýtonoši

12.01.2022

Tajný spolek, který dal základ legendám o Artušovi a kulatém stolu...

Autor: Tracy Deonn

Obálka: Laura Eckes, Hillary Wilson

Originální název: Legendborn

Vydáno: 2021

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 584

Jazyk: čeština

Vazba: pevná s přebalem

Anotace: Šestnáctiletá Bree hledá po smrtelné autonehodě své matky únik před bolestí. Rezidenční program na Severokarolinské univerzitě vypadá jako skvělé útočiště - ale jen do chvíle, než se Bree stane svědkem útoku démona a dozví se o tajném studentském spolku mýtonošů. Neúspěšný pokus vymazat jí vzpomínky probudí její vlastní magické schopnosti... a tak se před ní otevírá nový svět, ve kterém není nic jisté. Dokonce ani to, jestli smrt její matky byla jen nehoda.

Když Bree zemřela matka, zanechalo to v ní stopu - hlubokou. Po tragické autonehodě, ke které došlo těsně po tom, co se s matkou pohádala, jako by měla Bree v těle dvě osoby - Bree-před a Bree-po. Tu druhou tají přede všemi okolo, před otcem i před nejlepší kamarádkou Alicí a snaží se ji uzamknout hluboko v sobě. Je totiž o dost jiná, než jaká hlavní hrdinka byla a jaká by chtěla být. 

Jen co se Bree naskytne příležitost opustit domov, v němž jí všechno připomíná ztracenou mámu, skočí po ní. Vždyť kvůli ní to všechno začalo. Přesvědčí svého otce, že rezidenční program na Severokarolínské univerzitě by pro ni byl nejlepší a že jí změna prostředí jen prospěje. Jakmile však přijede do kampusu a vydá se na svoji první vysokoškolskou akci, vrátí se jí vzpomínky, které měly zůstat navždy ztraceny. Uvidí totiž něco, co je pro její hlavu jako spínač - démona. A dva vysokoškoláky - z nichž jeden zjevně ovládá magii -, kteří jsou patrně zvyklí na to nestvůry lovit. Bree je jediná, kdo spatřil to, co se skutečně stalo a nedá jí to spát. Vyvstanou tu taky dost podstatné otázky okolo smrti její matky: Vážně to byla jen nehoda? A opravdu jí tu nešťastnou novinu tenkrát sdělil policista, anebo to byl někdo jiný? Někdo, kdo chtěl, aby na určité věci zapomněla?

,,Zjistila jsem, že moje agonie je hladová. Nebaží po pravdě. Ve skutečnosti ne. Jenom se chce krmit smutkem, dokud na žádnou jinou emoci nezbyde místo."

Při čtení anotace jsem byla zaskočená věkem hlavní hrdinky. Bree je šestnáct a studuje na univerzitě. Trochu jsem se bála, že celá ta věc s rezidenčním programem nebude dávat smysl. Že autorka prostě chtěla mít šestnáctiletou hrdinku a univerzitní spolky a aby to jakž takž fungovalo, vymyslela si tam nějaký program. Ale Deonn mě překvapila. Možnost šestnáctiletých studentů Severokarolínské univerzity se do jejího světa hodila stejně dokonale jako Artuš, merlinové a všichni ti dávno mrtví rytíři. 

,,Důvod něčí smrti není to samé jako odpověď na otázku, proč odešel."

Bree po celou knihu svádí boj se svým smutkem. Jakmile se dozví, že za smrt její matky je možná někdo zodpovědný, začne být posedlá jeho nebo jejím dopadení. Vetře se do tajného řádu, podniká jednu šílenost za druhou a získává nepřátele i spojence (i něco mezi tím). Nutno ale podotknout, že je Bree opravdu chytrá a schopná. Mezi vlastnosti, které se mi na ní nejvíce líbí, patří to, že se nikdy nevzdává. Pokaždé si najde způsob, jak se s nastalou situací vypořádat a něco z ní i vytěžit. Ano, občas se chovala malinko protivně, ale ten nával "vytáčivosti" ji vždycky rychle přešel.

,,Pokud jsou oči, jak se říká, okna do duše, pak jsou ta jeho zabedněná, a co se schovává za nimi, nejde vůbec vidět." 

Další postavou - kterou jsem si zamilovala i přes to, že polovinu knihy patřila k těm lidem, kteří k Bree neměli úplně vřelý vztah, zatím - je Selwyn Kane. Ze začátku působil chladně a nepřístupně, ale jak se děj posunoval kupředu, ukázalo se, že pro to má celkem dobrý důvod. Je komplikovaný, potýká se s něčím podobným jako Bree a jeho život obecně není procházka růžovou zahradou. Á ano, taky skvěle vypadá, je merlin a umí lámat stromy holýma rukama.

,,Vážně po mně chceš, abych se zarazil uprostřed bitvy a poslal ti esemesku? Jaký smajlíky bych asi použil? Oheň a psa?" 

Poslední z hlavních postav je objekt milostného zájmu Bree. Nick Davis patří k mýtonošům a skrze něj se do jejich světa hlavní hrdinka tak nějak dostane. Autorka ho vykreslila jako sympaťáka, který má jen ty nejlepší úmysly. Mně ale tato postava přišla malinko nevýrazná a k srdci mi Nick příliš nepřirostl. Ano, ze začátku byl nový, vtipný a zajímavý, ale potom mé prvotní nadšení jaksi opadlo. Nejsem si jistá - tak trochu ale tuším -, co přesně za tím stálo, po straně čtyři sta mě každopádně pasáže s ním už příliš nebavily.

,,Láska je mocná věc, mocnější než krev, ačkoli námi obě protékají jako řeky."

Romantická linka v knize je zajímavá. Jednoduše řečeno mám své teorie. Bree se dala dohromady s Nickem, ale mě osobně připadá, že mezi nimi ta láska vznikla nějak z čista jasna. Ty vzájemné pocity jsem jim příliš nevěřila. Kdyby autorka trochu zvolnila tempo a soustředila se víc na vývoj jejich vztahu, bylo by to možná lepší. Stejně si však myslím, že Tracy Deonn neměla a ani nemá v úmyslu nechat ty dva spolu. A že chtěla, aby ta romantická linka vypadala tak, jak z mého pohledu vypadala. Protože jakmile se na scéně objevil Sel - který mi jako postava přišel více promyšlený než Nick - a autorka zahájila tvorbu jeho komplikovaného vztahu s Bree, už bylo prakticky potvrzené, jak se to bude dál vyvíjet. Poslední věta merlina je příslibem.

,,Jenže tahle nová vzpomínka mi nepřipadá skutečná. Je to jen tenká, chatrná vrstva upředená ze stříbrného dýmu, pod níž je vidět nepopiratelná pravda." 

Největší předností Mýtonošů je určitě propracovaný "druhý svět", který - ačkoli je poměrně komplikovaný - dává jako celek smysl. Všechno, co si autorka vymyslela, všechna pravidla, bytosti, Řád kulatého stolu, uměla skvěle vysvětlit. A já jsem jí věřila. Tracy Deonn totiž počítala snad skoro se vším, uměla si své lovce démonů a spolky obhájit. I na hnidopišské otázky měla již předem nachystanou odpověď. 

V knize máme merliny, což jsou čarodějové Řádu kulatého stolu, mýtonoše, kteří se dle původu dělí na dědice a panoše a dokonce i magie má dvě odvětví, které Bree musí objevit. A to ani nezmiňuji druhy démonů. Připočtěte k tomu starou velštinu, vtělování mrtvých předků a máte skoro geniální výsledek.

Řád kulatého stolu je kapitola sama o sobě. Chvíli mi trvalo, než jsem se v jejich hodnostech a rozdělení moci zorientovala - pravda, něčím si nejsem jistá ani teď. Ale ten spolek... tomu říkám něco. Je inspirovaný artušovskou legendou - v knize tvrdí, že ta vznikla právě na základě jejich činnosti - a autorka využila všechno. Rytíře, jejich schopnosti, postavení - na tom celém ten řád vlastně stojí. Názvy jako králomág a leník jsou jen třešničkou na dortu.

,,Skutečné odpovědi nikdo slyšet nechce. Všichni vyjadřovači soustrasti chtějí mít jenom dobrý pocit z toho, že mi ty otázky položili. Celá tahle hra je pitomá." 

Prostředí dělá hodně. Tato kniha je tomu důkazem. Stará univerzita na jihu se svou krvavou historií dala příběhu ještě větší rozměr a pomohlo i to, jak autorka se školou pracovala. Využívala tamější hřbitovy, památníky i přírodu. S tím souvisí i osudy černých otroků, které se čtenáři Tracy Deonn rozhodla svou knihou přiblížit.

Bree je Afroameričanka. Na univerzitě i ve spolku se potýká s rasismem. Autorka v knize líčí pocity hlavní hrdinky a umí to navléknout tak, aby to pochopil každý čtenář. Navíc se Tracy Deonn rozhodla využít i kulturu Breeiných lidí. A přestože se to v kombinaci s artušovskými legendami a univerzitou může zdát téměř nemožné, do celku se to hodilo skvěle.

,,Ať už se rozhodneš dělat cokoli, holčičko, musíš žít život podle sebe." 

Mýtonoši jsou velmi čtivá kniha. Ačkoli se jedná o bichli, která má něco okolo pěti set stran, přečtenou ji máte za chvíli. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale otáčet další a další stránky vás nutí zvědavost. A potom přijde akce, kupa zvratů a odhalení a jste na konci. Autorka navíc píše stylem, který vám dovolí knihu číst v rychlejším tempu, aniž byste něco podstatného nepostřehli nebo nepochopili. Výjimkou je pár kapitol, v nichž  vysvětluje věci okolo spolku a démonů, ale jinak se můžete do příběhu v klidu ponořit.

,,Protože to nejdůležitější a nejnutnější, co v tomhle světě můžeš udělat, je přežít. Pokud se nejprve nepostaráš sama o sebe, tak nebudeš schopná pomoct ani nikomu jinému." 

Mýtonoši mě nezklamali. Trochu jsem se bála, že to bude jedna z těch knih, které jsou vychvalované tak moc, že to, co se vám dostane do ruky, není ani z poloviny tak dobré, jak to údajně mělo být. Svět, postavy - jen Nick se trochu vymykal - i celá zápletka mě neskutečně bavily a přiznám se, že jsem nedokázala příliš odhadnout, co se stane dál. Což je jenom dobře. Po konci, který přišel v ten nejnevhodnější moment, se nemohu dočkat dalšího dílu. 

Pokud se chcete pustit do příběhu ze staré univerzity s pořádnou dávkou akce, magie a tajemna, Mýtonoše vám vřele doporučuji. Jestli máte rádi dobré fantasy knihy s trochou romantiky, nebudete touto zklamaní.

Hodnocení: