Recenze: Nedotýkej se mě

22.10.2021

Co kdybyste nedokázali snést cizí doteky?

Autor: Laura Kneidl

Obálka: ZERO Werbeagentur GmbH

Originální název: Berühre mich. Nicht

Vydáno: 2020

Nakladatelství: Red

Počet stran: 406

Jazyk: čeština

Vazba: pevná s přebalem

Anotace: Když Sage přijede do Nevady, nemá vůbec nic - peníze, přátele, ani slušnou střechu nad hlavou. Se svou železnou vůlí je však pevně odhodlána začít zde nový život a zapomenout na vše, co se jí doma stalo.

Jenomže odpoutat se od vlastní minulosti není tak jednoduché. Vzpomínky a s nimi spojený neustálý strach ji doprovázejí na každém kroku.

Nejinak je tomu i ve chvíli, kdy Sage dostane místo v univerzitním skladu knih a setká se zde s Lucou. S pronikavým pohledem šedých očí i s tetováním je Luca ztělesněním všeho, čeho se Sage tolik bojí. Avšak krok za krokem nahlíží Sage do jeho duše a probouzí v sobě cit, který doposud nepoznala. Spolu s tím nachází odpovědi na všechny své, dosud nezodpovězené, otázky...

Když Sage přijmuli na univerzitu vzdálenou od jejího domova pět tisíc kilometrů, nezaváhala ani na vteřinu. Byla si sice moc dobře vědoma toho, že nemá dost peněz a ani dům, v němž by po příjezdu do Nevady bydlela. Všechno - i staré rozvrzané auto - jí ale přišlo lepší než zůstávat na místě, na němž žije i o on. A tak se sbalí a navzdory - nebo právě kvůli - své milující rodině odchází pryč. Jenže přespávat ve staré dodávce s nefunkčním topením nemůže donekonečna. Sage si proto najde práci v univerzitní knihovně a namlouvá si, že její strachy na tom zaprášeném místě plném knih nebudou tak intenzivní. Nemohla se víc mýlit. Jejím novým kolegou je totiž muž, který  představuje živoucí obraz jejích nočních můr. Po pár rozhovorech, několika náhodných setkání a laskavosti, kterou vůči ní Luca projevuje, ale Sage musí uznat, že není takovým netvorem, za jakého ho pokládala. A možná že by mohl být i tím mužem, kterému by jednou dovolila se k ní přiblížit. To by ji ale nesměl dostihnout stín minulosti, jenž se nad ní vznáší a hrozí, že ji pohltí...

,,Občas jsem lehce paranoidní, a teď i dost vyčerpaná, ale určitě nejsem hloupá. Nakonec, ne všichni osmnáctiletí mají tak narušený vztah k opačnému pohlaví jako já."

Sage trpí panickou poruchou, která se dostaví vždy, když se k ní někdo příliš přiblíží - tedy spíše když se k ní přiblíží příslušníci opačného pohlaví. Toto trauma si s sebou nese už delší dobu a protože se bojí, s nikým o tom nemluví. Tedy vyjma Megan, ale ani ta netuší, proč se toto Sage děje. Hlavní hrdinka v knize bojuje se svými démony a snaží se uzdravit. Není to ale jednoduché. Vzpomínky nelze jen tak vymazat.

I přesto, že je pronásledována ošklivou minulostí a ne vždy se cítí dobře, Sage záleží na její mladší sestře víc než na svém vlastním pohodlí. Proto také drží dohodu s ním, i když ji to ničí. Mně to taky lámalo srdce, jelikož tuhle hlavní hrdinku si nejde nezamilovat.

,,Nejkrásnější překvapení jsou ta, která nejsou nutná." 

I April tu hrála svou roli. Jednalo se o prvního člověka, s nímž se Sage daleko od domova seznámila. Stala se její nejlepší kamarádkou a mě jen mrzelo, že se jí autorka nezabývala tak dopodrobna jako Lucou a Sage. Myslím, že se jí toho v životě stalo mnohem víc, než dává najevo a bylo by hezké o tom něco víc zjistit. Patří totiž mezi nejsympatičtější postavy z celé knihy a s její sebevědomou a vlídnou povahou se ani není čemu divit.

,,Ve skutečném životě je někdy dokonalost skryta právě v nedokonalosti." 

Luca byl skvěle napsanou postavou. Příliš se lidem neotevíral, ale když už se někomu podařilo získat jeho přátelství a oddanost, udělal by pro něj cokoli. Jako Sage i on má své problémy, i když zdaleka nejsou takové jako ty hlavní hrdinky. Protože je kniha vyprávěna z pohledu Sage, do jeho hlavy nahlédnout nemůžeme. O to víc mě ale zajímalo, co si tento muž ve skutečnosti myslí. Chtěla jsem vědět, jestli z chování Sage vyvodil, co přesně se s ní děje. Ona sama totiž doposud nesebrala odvahu mu to říct a kdo ví, jestli se to vůbec někdy stane.

,,Při povídání mohou vzniknout city, zatímco sex je jen předstírá."

Romantická linka mezi hlavními postavami nebyla jen obyčejným milostným příběhem. Luca Sage pomáhal hojit rány z minulosti a hlavně se pro ni stal někým, komu může bezmezně důvěřovat. To pro ni byl obrovský krok na cestě za životem, v němž se nebude každého bát. A ona pro něj udělala něco podobného. Luca totiž nikdy s nikým neměl žádný delší vztah - až doteď. Ty city mezi nimi byly krásné a především skvěle napsané. Věřila jsem každému slovu, které autorka ve svém vyprávění použila. O to víc mě pak zničil ten konec. 

,,Nemám strach.

Strach není skutečný."

Nedotýkej se mě nese titul romantický psychologický román - oprávněně. Stránka knihy, týkající se panické poruchy Sage a jejího léčení, mě zajímala a příběhu jen pomohla. Byla to věc, která z Nedotýkej se mě vytvořila tu knihu, jež se mi ve výsledku dostala do ruky. Ano, to analyzování strachu v některých částech bylo napsáno i trochu "odborněji", ale dalo se to pochopit. Neviděla jsem v tom zápor ale spíše kladou vlastnost a celý můj dojem ze čtení to vylepšilo. 

,,Přečetla jsem si zprávu ještě jednou a doufala, že mámina slova ve mně vyvolají alespoň náznak nějaké emoce. Touhu. Nebo stesk po domově. Pocit sounáležitosti. Cokoliv teplého, objímajícího. Ale uvnitř jsem necítila nic. Jen vzpomínky, které jsem si mermomocí chtěla vymazat z paměti."

Věc, která Sage trauma způsobila - nebylo to nic pěkného. Na začátku sice tušíte, co se nejspíš stalo, ale upřímně řečeno jsem nečekala, že to bylo tak, jak se nakonec ukázalo. Nutno říct, že jsem si to odvodila ještě před tím, než to autorka přímo napsala, jenže slyšet to pak na rovinu... měla jsem z toho opravdu špatný pocit. Asi každý tušíme, že se takové věci dějí, ale Nedotýkej se mě jako by to ukazovalo a přibližovalo tu pravdu i lidem, kteří o ní nikdy pořádně nepřemýšleli.

,,Cítila jsem, jak mi někdo položil ruku na rameno. Věděla jsem, že to není jeho ruka. On tady není, ale v tuto chvíli bylo jedno, čí prsty se mě dotýkají. Hnusil se mi ten pocit na kůži, která po jeho ranách stále ještě pálí. Odhodila jsem ruku mu stranou a prudce vyskočila z gauče."

Příběh v knize řeší těžké téma, o němž může být některým lidem nepříjemné číst. Sice je proložené nádhernou romantickou linkou, ale stejně je tam ten dusivý podtón znát. Občas jsem cítila trochu úzkost a smutek kvůli tomu, co se Sage stalo a co se jí pořád děje. K této knize to však patří a neměla by takový efekt jaký má, kdyby to bylo napsáno jen o trošičku jinak. 

,,Abych byl upřímný, v současnosti jsi má třetí nejoblíbenější osoba na tomto večírku."

No samozřejmě, i na něco takového si vytvořil pořadník. "A kdo je na místech přede mnou?"

"April a Gavin. Místa čtyři až devět jsou neobsazená a na místě deset je to pak Simone a za ní následují ti ostatní."

Nedotýkej se mě nelze upřít jednu podstatnou věc - čtivost. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout! Těch čtyři sta stran uběhlo jako voda. Možná za to mohlo i to napětí, které mě neustále nutilo obracet další a další stránky. Pořád jsem totiž čekala na ten zlomový okamžik, kdy se celá ta situace okolo hlavní hrdinky změní. Kdy se odhodlá mluvit. Ačkoliv se jednalo o romantický příběh s vážným tématem, chtěla jsem vědět, jak to bude pokračovat možná víc, než kdybych četla nějaký thriller nebo fantasy. Autorce můžu jenom zatleskat. 

,,Zajímalo by mě, jestli jsi přečetl všechny knihy, které máš doma?"

Luca se zasmál, jako bych se právě byla zeptala na něco absurdního a odložil na postel cestovní tašku, kterou po celou tu dobu držel v rukou. "Možná tak polovinu z nich."

Celkově Nedotýkej se mě hodnotím jen a jen kladně. Hořkosladký příběh, který vás donutí se zamyslet a osvětluje důsledky činů lidí, kteří by snad ani existovat neměli. Hlavní hrdinka vám dozajista přiroste k srdci, které vám pak bude lámat všechno, co se jí v životě děje. Otevřený konec vás jen dorazí. Přesto si to ale přečtete klidně dvakrát, protože přesně tak dobré to je. A abych nezapomněla, doporučuji si rovnou koupit druhý díl. 

Kdo by tuto knihu neměl vynechat? Jestli jste milovníci romantických psychologických románů, tak vám určitě Nedotýkej se mě sedne. Já jsem podobných knih zatím moc nečetla, ale i tak jsem se do tohoto příběhu naprosto zamilovala. A vám ostatním chci jen říct, že nikdy není pozdě vyzkoušet něco nového. Jen upozorňuji, že tato kniha je místy dost temná a některé scény nepříjemné - je nutné s tím počítat. 

Hodnocení: