Recenze: Nejchladnější dívka ve městě chladu

Anotace: Tana žije ve světě, kde existují tajemná Města chladu. Jsou obehnaná vysokou zdí a slouží jako dekadentní a krvavá karanténa, kde nestvůry a lidé žijí jako predátoři a oběti. Problémem je, že jakmile projdete branami Města chladu, nikdy už se nemůžete vrátit zpět.

Jednoho rána po naprosto obyčejném večírku se Tana probudí obklopena mrtvými těly. Kromě ní masakr přežil jen její protivně roztomilý ex-přítel, jehož život visí na vlásku kvůli infekci, a záhadný mladík, který skrývá strašlivé tajemství. Po počátečním šoku se Tana pustí do závodu s časem, aby je všechny zachránila. Napadne ji jen jediný způsob, jak toho dosáhnout - musí se vydat přímo do samotného Města chladu, plného nástrah a hrůzy.

Tana se už jednou v životě setkala s upírem. Tedy, ne přímo s upírem. S nakaženým. Se svou matkou. Bylo to relativně brzo po tom, co se upíří hysterie poprvé prohnala zemí. Vzpomíná si, jak její maminka šla na večírek - krásné oblečení, v uších perlové náušnice. Domů se vrátila pokousaná. A po týdnech úpěnlivých proseb a zmučených stenů ozývajících se ze sklepa, kam její otec manželku zavřel, aby ochránil rodinu, to Tana už nevydržela. Sešla schody a odemkla. Dál už jsou jednom matčiny zuby. A potom jizva na Tanině paži ve tvaru půlměsíce.

Podruhé její setkání s upíry bylo jiné. Tentokrát šla na večírek Tana. Dům, kde se konal, byl dobře zabezpečený, ale i tak se děti noci dokázaly dostat dovnitř. Zabily všechny. Všechny kromě Tany. A tak, když se ráno probudila a jediným dalším přeživším byl její expřítel Aidan, nezaváhala a rozhodla se jeho i upíra, který jí z neznámého důvodu pomáhal, zachránit. A protože ji i Aidna infikovali upířím jedem a začali se měnit, zamířili na jediné místo, kde budou mít jistotu, že svým blízkým neublíží. Do Springfildského Města chladu. Jenže útok na partu teenagerů je součástí něčeho mnohem většího, než si prve mysleli.

,,Jsi nebezpečnější než samotné svítání."

Tana na okolí působí jako někdo, kdo se nikdy nenechá rozhodit, dokáže uvažovat i ve vyhrocených situacích, má kuráž a nebojí se dělat zakázané věci. Většina z toho je pravda. Osobně mi však přišla i trochu uzavřená. Tyto její ochranné bariéry se ale během příběhu začínají drolit. Záleží jí na své rodině, obzvláště na mladší sestřičce Pearl. Pro tu by dala ruku do ohně a pro svého otce taky. Dokáže být i soucitná. Když zachránila toho upíra - Gavriela - nemusela to dělat. Ale udělala, i když upíry považuje za stvůry. Narozdíl od mnoha jiných se v jednoho z nich netouží proměnit.

,,Míval jsem učitele, který mě vedl k víře, že soucit je druhem žalu, a protože zlo je příčinou žalu, je také příčinou soucitu." 

Gavriel je napůl šílený. A podle toho i mluví. Občas musíte rozluštit, co větou, kterou pronesl, tento starý upír s mladou tváří myslel. Je chladnokrevný, zabíjí, žene se za pomstou a nehodlá se za to omlouvat. Pro dosažení svého cíle by udělal cokoli, ani bolest mu po těch deseti protrpěných letech nedělá starosti. Děsí své okolí - hlavně prastaré upíry - a nemůže být pochyb o tom, že je nebezpečný. Má ale i svou lepší stránku. Dokáže projevit laskavost a soucit. Změnila ho léta věznění, která mu vzala kus sebe samého a zrada nejlepšího přítele. I když ten ani přítelem nikdy nebyl. A Gavriel pochopitelně i dobře vypadá - dokonce i na upíra. Libuje si ve slovíčkaření, hádankách. Ocenila jsem, že se v jeho charakteru a stylu mluvy projevila ta desetiletí ne-li staletí života - to u podobných postav nemusí být vždy úplně dotažené do konce.

,,Lidé jsou křehcí. Umírají nešťastnou náhodou, kvůli předávkování či nemocem. Ale většinou za jejich skonem stojí samotná Smrt." 

V příběhu se nám občas naskytne i pohled na život Pearl - Taniny mladší sestry. Je jí teprve dvanáct a oproti hlavní hrdince, která by se dala považovat za rebelku, se Pearl chová jako hodná a milá holka. Zbožňuje upíry žijící ve Městech chladu, zvláště pak Luciena - jejího blonďatého idola s tesáky. Taky ale propadla pořadům o jejich lovení, takže by vám hned dokázala vyjmenovat deset věcí, které jim nejvíce ublíží. A když se dozví, co se stalo Taně a kam má namířeno, zareaguje, řekněme, naivně. 

,,Všechny nás časem začne přitahovat to, čeho se bojíme. Láká nás pokusit se před svým strachem skrýt přímo do jeho nitra, zamilovat si ho, stát se jím." 

Mezi Tanou a Gavrielem se odvíjí romantická linka. Přestože se vzhledem k časovému úseku, během nějž se příběh odehrává, jejich vztah vyvine celkem rychle, nepřišlo mi, že by nebyl uvěřitelný. Nejednalo se ani o lásku na první pohled. Popravdě jsem se po přečtení anotace trochu bála, zda se Holly Black nerozhodne v této knize pro milostný trojúhelník. Přece jenom do Města chladu odjíždí Tana, její bývalý přítel a sexy upír. Přímo se to tady nabízí, ale autorka tuto možnost v knize nevyužila ani nenaznačila. Hlavní hrdinka považuje svůj vztah s Aidanem za uzavřený.

,,Protože padouch ví, že bez nenávisti k hrdinovi by byl jeho život prázdný. Až zabije svého nepřítele, bude úplně sám." 

Děj se soustředí hlavně na cestu postav do Města chladu a na jejich život za jeho zdmi. Autorka zde opět předvedla svůj vypravěčský talent, a proto je Nejchladnější dívka ve městě chladu prošpikovaná zápletkami, zvraty a akcí skrz na skrz. Musím říct, že konec mě dostal. Tuto variantu jsem vůbec nezvala v potaz. A to platí pro obě podstatné události v posledních třiceti stránkách knihy. Ani jedna nezapadala to obrázku, který jsem si do té doby o knize udělala, co jsem od ní čekala. V tomto směru ostatně dokáže Holly Black vždy překvapit.

,,Vypadají nemožně božsky, září ve své kráse z televizních obrazovek. Je to problém už od samého začátku. Lidé mají pro hezké věci slabost. Mají pro ně slabost, i když je ty věci chtějí zabít a sežrat." 

Pokud jde o zpracování upírů v knize, jsem naprosto spokojená. Nejednalo se o typicky zromantizované tvory, jak je v podobných knihách zvykem, ale o pořádné netvory z temnoty. Jak stárnou, mění se. Vypadají méně lidsky, nehty se kroutí, jsou z nich pařáty. Zabíjejí. O nějakém pití zvířecí krve nemůže být ani řeč. I přístup hlavní hrdinky byl v tomto směru osvěžující. Netouží změnit se v upírku, něco takového je pro ni nepřijatelné. Radši se bude mučit, než aby se stala jednou z nich.

Líbilo se mi i, že se autorka v knize zabývá myšlenkou, co by se asi stalo, kdyby se najednou na světě objevili upíři. Jestli by se jich lidé opravdu báli, nebo by se z nich byla spíš internetová senzace? Že by se spousta lidí vypravila je hledat, jen aby se mohli stát jedním z nich. Dovedu si představit, že by to vypadalo podobně, jak to Holly Black popisuje. Anebo taky ne. 

,,Přesně tohle byl ten problém se zrůdami a monstry. Občas vypadali úplně jako kdokoli jiný." 

Z Nejchladnější dívky ve městě chladu jde nepochybně cítit autorčin rukopis. Spousta vět se skrytým významem, dobře popsané akční scény - to vše tu bylo. Kamenem úrazu se ale bohužel stala jedna dost podstatná věc - a to čtivost. Nevím, čím to bylo, ale kniha se prostě hůře četla. Nešlo ani tak o to, že by byl příběh nudný. Nebyl. Něco z předešlých děl Blackové tu ale scházelo. 

Když už jsem u toho, jak byl příběh napsán, musím zmínit i tu spoustu myšlenek, jež jsem si vyznačila. Také mě pobavila úctyhodná sbírka citátů o smrti. Od spousty autorů napříč staletími, ale všechny byly zajímavé. 

,,Každý umírá sám. Ale ne každý se po tom probudí." 

Celkově jsem se u čtení nenudila. Kniha mě bavila, Gavriela jsem si zamilovala. Konec má Nejchladnější dívka ve městě chladu otevřený, ale o pokračování příběhu Tany jsem nic neslyšela. Co bylo dál, si nejspíš budeme muset domyslet. Obálka se mi líbí mnohem víc než ta, kterou mělo první vydání. 

Pokud jde o to, zda se do čtení pustit, tak ano. Kniha za to stojí. Je ale jiná než ostatní od Holly Black. Musíte s tím počítat. A pokud tuto autorku ještě neznáte a máte chuť na upíry, tak také doporučuji. Za mě byl Krutý princ lepší, ale i tato kniha má své kvality.

Hodnocení: 

Zdůvodnění:

Půl hvězdička ubírám za čtivost, s níž to bylo jako na houpačce - chvílemi jsem otáčela stránky jako zběsilá, a chvílemi se mi je zase obrátit vůbec nechtělo.