Recenze: Nevlastní sestra

Anotace: Isabelle by měla být navždy šťastná - princovu lásku má na dosah ruky. Až na to, že ona není ta krasavice, která na plese ztratila střevíček. Je tuctovou nevlastní sestrou, která si usekla prsty na noze, aby se do botky vešla. Když princ odhalí její podvod, s hanbou ji vyžene. Isabelle se ale nevzdá a neskloní hlavu před světem vážícím si pouze krásy. Naopak. Rozhodne se všem ukázat, že je v ní mnohem víc, než si všichni myslí! 

Ella má všechno, po čem kdy Isabelle toužila. Krásnou tvář, přívětivou povahu a i s ušmudlaným obličejem a ve starých hadrech jí nápadníci padají k nohám. Když si korunní princ Francie začne hledat manželku, zamiluje se na královském plese do neznámé krasavice. S úderem půlnoci mu však zmizí a jediné, co po sobě nechá, je skleněný střevíček. Princ prohlásí, že která dívka se do botky vejde, ta se stane příští královnou. Isabelle o nic takového vlastně nestojí, ale její matka je jiná. Protože ji nechce zase zklamat, vezme nůž a uřízne si prsty na noze. Její podvod je však odhalen a místo ní odjede kočárem na zámek Ella. Lidé se brzy dozvěděli, jak kruté ke své nevlastní sestře vdova po obchodníkovi a její dcery byly. Kamkoliv se hnou, tam za nimi jde nenávist a nadávky ostatních. Do toho všeho začne zemi sužovat válka a Isabellin čas se krátí. Její cesta je v mapě osudu jasně napsaná, ale mohla by ji změnit. Markýz de la Chance totiž její mapu ukradl sudičkám a snaží se pomocí ní odvrátit katastrofu, která se na Isabelle řítí. Smutné však je, že to on by mohl být jejím nechtěným strůjcem. 

Isabelle není krásná a dokonalá, ne tím způsobem, jakého si všichni v jejím světě cení. Místo aby se usmívala, mračí se. Místo aby vyšívala, bojuje se synem podkoního dřevěným mečem. Když jí matka sebrala její knihy o vojenské strategii a dávných bitvách a začala ji nutit chodit na společenské akce smetánky, Isabelle utíkala a dělala že nevidí, jak se při pohledu na ni mladým lordům zklamaně lesknou oči. Izzy není rozmazlená a má pro strach uděláno. Nebojí se žádné práce a i s useknutými prsty žije dál. Nenechá si od nikoho nic líbit a před ostatní neklopí hlavu. Na začátku příběhu nevidí, jak cenné jsou některé její vlastnosti. Místo toho se snaží být více jako Ella. Postupně ale objevuje, že se nemůže stát někým jiným - že nejlepší pro ni bude, když přijme sebe samu takovou, jaká je. 

"Dívky umírají na věci jako hlad, nemoci, nehody, porody a násilí. Zabít dívku stojí víc než bolavé srdce. Jsou odolné jako skály."

Tavi je na tom podobně jako Isabelle. Místo prstů si ale uřízla patu. Ani ona se ve skutečnosti za prince nechtěla vdát. Miluje rovnice, fyziku, matematiku a biologii a jejím největším snem je studovat a stát se vědkyní. Bohužel jí to v době, kde žije, není dovoleno. Ona i Izzy jsou vlastně spokojenější, když už o ně nikdo nestojí. Mohou si dělat, co chtějí a nemyslí na starosti s manželstvím. Ani jedna ze sester není zlá furie, ale lidé z vesnice to prostě odmítají vidět. 

"Na popravě nikdo nejásá tak hlasitě jako hrdlořez, který spravedlnosti unikl."

Celou knihou nás provází markýz de la Chance. Je něco jako ztělesnění šance v našem světě. Cestuje společně s doprovodem herců, hudebníků, cvičených opic, vědců, akrobatů, kuchaře, kouzelnice a primadony. Kam se hne, tam přijde vlna povyku a trochu bizarních situací. Sudičky ho nemají příliš v lásce, protože jim krade jejich mapy životů a dává lidem šanci vytvořit si vlastní cestu. 

Jako protiklad Šance slouží poslední ze sudiček - a podle markýze ta nejhorší - stařena. Uzavřela s ním sázku, která se točí okolo Isabelle a její mapy osudu. Jak markýz tak i ona se rozhodne přijet na venkov, kde Izzy bydlí a osobně se postarat o to, aby bylo po jejím. 

Svět, ve kterém se Nevlastní sestra odehrává, je vlastně ten náš. Nacházíme se ve Francii a v celé knize je spousta zmínek o francouzských městech. Autorka se ale rozhodla přidat nadpřirozené bytosti. Kromě sudiček a markýze tak můžeme narazit třeba na Smrtku nebo na samotnou královnu víl. 

Zajímavý je i nápad s mapami. Sudičky si vyrábějí kouzelné inkousty a podle povahy ingrediencí vznikají třeba naděje, odhodlání, závist, láska nebo zkáza. Inkousty pak malují na papír cesty jednotlivých lidí a nakonec přidají voskovou pečeť. Čím je pečeť tmavší, tím méně člověku zbývá času. Jakmile vosk zčerná úplně, přichází smrt. 

Příběh vypráví o tom, jak důležité je se nebát a jít si za svým. Isabelle sudička stále našeptává, že ošklivé dívky na světě nic nečeká a že by se měla smířit s tím, jaký její život je a i bude. Markýz se ji zase pokouší přesvědčit o opaku. Hlavní hrdinka v průběhu knihy dospěje a pochopí, co se jí tím vším Šance snažil říct.

"Historické knihy říkají, že války začínají králové, vévodové a generálové. Nevěřte tomu. Začínáme je my, vy a já. Pokaždé když odvrátíme zrak, zůstaneme zticha, hledíme si svého, chováme se slušně."

Kniha má spoustu zápletek a vedlejších linek příběhu. Některé zvraty jsou nečekané a Nevlastní sestra mnohdy překvapí. Jennifer Donnelly do vyprávění zakomponovala i romantickou linkou. Není tam nějak křečovitě nacpaná a vlastně mi tam opravdu sedí. Bez ní by celek nebyl takový, jaký je. 

Nevlastní sestra je skvěle napsaná. Na autorce jde vidět, že už má nějaké ty knihy za sebou a dokáže příběh správně podat. Kapitoly jsou dost krátké, některé mají třeba jen dvě stránky textu. Nevadilo mi to, naopak to spíš napomáhá rychlejšímu čtení. Celé je to vyprávěné takovým pohádkovým stylem, dokonce kniha začala i slovy bylo, nebylo. V Nevlastní sestře narazíme i na pár vtipných momentů. Nedá se říct, že by J. Donnelly neměla smysl pro humor. 

"Ten pocit, že chcete vlastnit něčí tělo i duši, odvést ho od všech ostatních a mít ho pro sebe na věky věků," vysvětloval Hugo zasněně. "Říká se tomu láska."

"Ne, tomu se říká únos," namítla Tavi."

Od knihy jsem měla velká očekávání a ta se mi splnila. Nevlastní sestra je klasický temný příběh přepsaný do formy románu, nad nímž budete muset přemýšlet. Obsahuje zajímavé myšlenky, ale zachoval si to původní pohádkové znění. Jsem velkým fanouškem retellingů, takže jsem na Popelčinu ošklivou sestru byla zvědavá. Když jsem si tuhle pohádku četla před tím, nad sestrami jsem příliš nepřemýšlela. Teď už to stejně vnímat nebudu. 

Pokud máte rádi knihy, kde hlavní hrdinové nejsou úplní klaďasové, ale zároveň vás mnohdy svou laskavostí překvapí, do Nevlastní sestry se určitě pusťte. Není to žádná tlustá bichle a příběh se na konci uzavře, takže nemusíte čekat na pokračování. Navíc je to něco, co mezi knihami nemá obdoby. 

Hodnocení: