Recenze: Po stopách Jacka Rozparovače
Pod rouškou noci se temné, zvrácené zlo plíží uličkami Londýna s jediným cílem - zabíjet.
Autor: Kerri Maniscalco
Obálka: Carrie Schechter
Originální název: Stalking Jack the Ripper
Vydáno: 2021
Nakladatelství: King Cool
Počet stran: 328
Jazyk: čeština
Vazba: pevná s přebalem
Anotace: Sedmnáctiletá Audrey Rose Wadsworthová je dcerou ctihodného londýnského šlechtice, a tak si může užívat život v bohatství a moři dalších výhod. Do typické viktoriánské dívky z vyšších kruhů má však pořádně daleko. Účastní se sice tradičních čajových dýchánků a nákupů luxusní garderoby, ale její největší vášní je něco zcela jiného. A je ochotná tomu obětovat vše...
Navzdory přáním otce a očekáváním viktoriánské společnosti totiž Audrey Rose často utíká do laboratoře svého strýce, kde se věnuje hrůzu nahánějícímu studiu forenzních věd. Místo vyšívací jehly pravidelně bere do ruky skalpel a na tělech nebožtíků provádí pitvy. Tato práce ji záhy přivede na stopu ďábelského sériového vraha, který právě v Londýně řádí a jemuž brzy nikdo neřekne jinak než Jack Rozparovač. A Audrey Rose se tuto stopu rozhodne následovat stůj co stůj s jediným cílem - učinit brutálním vraždám jednou provždy přítrž.
Audrey Rose se jako Wadsworthové dostává všeho, o čem by kdy mladá dáma mohla snít. Do šatníků jí neustále přibývají další a další přepychové róby, když se jednou pro změnu rozhodne uspořádat čajový dýchánek, její vrstevnice se na něj slétnou jako vosy na bonbón a pochopitelně nechybí ani hromada nápadníků, kteří by se o její ruku poprali. Jenže Audrey Rose o nic z toho příliš nestojí. Raději než s chichotajícími se slečinkami tráví svůj čas zavřená v laboratoři, kde společně se strýčkem pitvá mrtvá těla. Není divu, že se to jejímu otci, významnému londýnskému šlechtici, vůbec nezamlouvá. Chce svou vzpurnou dceru zkrotit a udržet ji od svého prohnilého bratra jak nejdál to půjde. Přišel už o manželku, své dítě ztratit nehodlá. Jenže brzy se nad Londýnem začnou stahovat mračna, s nimiž ani muž jeho postavení nic nenadělá. Vrah, později známý jako Jack Rozparovač, v chladných ulicích brutálně zavraždí ženu a její tělo neskončí na pitvě u nikoho jiného než u strýce Audrey Rose. A tak se hlavní hrdinka, která tomu násilí nehodlá jen nečinně přihlížet, rozhodne pachatele vypátrat dřív, než dostane svou další potencionální oběť. Je to přece i možnost všem do sebe zahleděným mužům ukázat, že žena není jen ozdoba, ale inteligentní a samostatná osoba.
,,Proč musím být buď poslušná a mravná, nebo zvědavá a zkažená? Já jsem slušné děvče, i když se ve volném času věnuji studiu vědeckých teorií a pitvání mrtvol."
Audrey Rose byla vychovávána jako šlechtična, a podle toho se i chová - většinou. Její vztah k výsadnímu postavení Wadsworthových není vyloženě záporný, jak by se snad někdo mohl domnívat. Bere svůj původ jako něco hotového a vlastně si ty krásné šaty a bohatství i užívá. Jen by ocenila méně čajových dýchánků a uhihňaných dámiček. Audrey Rose miluje svou rodinu a udělala by pro ně cokoliv. Vadí jí jen fakt, že jako ženu ji nikdo nebere příliš vážně. A u ní jako u šlechtické dcerky je to snad ještě horší než u jiných. Nesmí studovat, co by si přála, má zakázáno chodit, kam by chtěla a stýkat se s lidmi, které její otec či bratr označili za nevhodné. Celkově jí chybí ta svoboda. Jenže ona se nastavenými pravidly nikdy nenechala zastavit. Den co den tráví hodiny ve strýcově laboratoři a věnuje se své nejmilejší činnosti - pitvání mrtvol. Což je, jen tak mimochodem, velmi zajímavý koníček. Člověk na něj potřebuje opravdu silný žaludek, který ovšem hlavní hrdince nechybí stejně jako pevná vůle, prořízlá pusa a fungující mozek. Ano, někdy umí být malinko děsivá, ale o forenzní vědy se zajímá čistě z vědeckého hlediska.
,,Nemám rád, když mi někdo lže, stejně jako nechci bez svolená provádět pitvy na něčích rodinných příslušnících. Žádný pokrok v lékařství nestojí za to, aby způsoboval tokovou bolest."
Samozřejmě že se v příběhu objeví i okouzlující, tajemný a arogantní muž, který Audrey Rose zamotá hlavu a polapí její srdce. Jako ona se věnuje forenzním vědám a nikoho si nepouští příliš k tělu - tedy kromě pár vyvolených. Někdy je až úděsně geniální a dokáže zjistit, co jste si dali k snídani, pomalu už jen z toho, jak jste si zavázali tkaničky u bot. A Thomas ještě ke všemu i dobře vypadá.
,,Většina lidí to, co má přímo před očima, nevnímá. Myslí si, že tomu tak není, ale často vidí pouze to, co chtějí."
Detektivní zápletka příběhu je pěkně vymyšlená. Nejde tu ani tak o to, že by se nás Kerri Maniscalco snažila nějak zmást. Audrey Rose totiž během knihy nepřijde do kontaktu téměř se žádnými dalšími vedlejšími postavami, než s tím hloučkem, který se kolem ní pohyboval po celou dobu. Není tedy příliš koho podezírat a nejspíš se trefíte nebo budete alespoň hodně blízko. S motivem Jacka Rozparovače je to ovšem trochu jiné. To se vám pravděpodobně jen tak odhalit nepodaří. I když z vlastní zkušenosti vím, že to není nemožné. Před stranou dvě stě jsem měla tušení a to se mi potvrdilo.
,,Na lidské emoce neexistuje žádný vzorec, proměnných je příliš mnoho."
Romantická linka v knize hezky doplňuje detektivní příběh a odlehčuje tu trochu mrazivou atmosféru. Není to žádná červená knihovna. Ústřední dvojice se tu teprve seznamuje a pořádně se poznává. Autorka v Po stopách Jacka Rozparovače budovala základy, na nichž bude moci v dalších dílech stavět. Co musím vypíchnout, je to napětí, které mezi Thomasem a Audrey Rose panovalo. Uráželi se, provokovali a poskytovali si navzájem i oporu a útěchu. Ty city jsem jim věřila, přestože hlavní hrdinka stále zůstávala ostražitá... Jelikož se bezesporu jedná o pomalou romantiku, tak jsem si nedělala žádné velké naděje ohledně něčeho 'většího' - doufala jsem alespoň v polibek.
,,Jsem si jistý, že to bude skvělé. Alespoň s tvým vyšíváním bude spokojená. Nemusí vědět, že se v něm cvičíš na mrtvolách."
Forenzní vědy - téma, do kterého se v této knize Kerri Maniscalco pustila. Což vzhledem k tomu, že se jedná o román odehrávající se v roce 1888, nebylo nic jednoduchého. Autorka musela zjistit, jaké praktiky se v té době používaly, co bylo možné a co ne. O čem v devatenáctém století ještě neměli ani zdání. Nevím, jak moc je kniha historicky přesná, ale úplně šťourat v tom nehodlám. Prostředí laboratoře plné vzorků tkání, sklenic s naloženými očními bulvami a kusy těl všemožných živočichů bylo totiž skvěle popsáno a úplně jsem cítila tu ponurou, ale něčím zvláštní atmosféru. Navíc hlavní hrdinka, která vám s klidem řekne, že jí ta břišní dutina přijde poněkud prázdná, ale že by nejdřív musela sáhnout dovnitř - to jsme tu ještě neměli.
,,Jakmile jsem stála nad tělem, nespatřovala jsem v něm už živého člověka, jemuž kdysi patřilo. Viděla jsem něm jen schránku, která po něm zůstala, a zvědavost mě pohltila tím nejhorším možným způsobem."
Jack Rozparovač řádil v Londýně v roce 1888, jak autorka ve svém příběhu uvedla. A na konci knihy sepsala i pár stránek o tom, čím se nechala inspirovat a jak moc jsou její popisy obětí a jejich života přesné. Pokud si o sériovém vrahovi a jeho činech zjistíte více, dozvíte se, že je jeho případ úzce propojen právě s forenzními vědami. To ale vyplývá i ze samotného příběhu v knize. Skutečnost, že se Jackova identita na konci nedostala na světlo světa, je jen další velmi dobře zpracovaný historický fakt. Ono se totiž doopravdy neví, kdo to tenkrát udělal.
,,Příšera nezmizí jenom proto, že předstíráte, že neexistuje. Jen se v případě jejího útoku stáváte zranitelnější."
Po stopách Jacka Rozparovače není dlouhá kniha. Má jen něco okolo tři sta stran, což v kombinaci s čivým stylem, kterým autorka píše, znamená, že vám v ideálním případě nejspíš vydrží tak dva tři dny - pokud tedy nemáte nic proti historickým trillerům. Kapitoly jsou vyprávěny z pohledu Audrey Rose ich-formou a to mi vyhovovalo. U každé bylo uvedeno i místo a den, aby se v příběhu dalo lépe orientovat.
,,Měla jsem pocit, že když někdo zemře, dokážou se k němu lidé chovat laskavěji než za jeho života."
Většina děje se soustředí na pátrání hlavních postav po Jackovi. Najdou se i nějaké ty vedlejší zápletky krom té jedné hlavní, ale není jich mnoho. Neměla jsem však pocit, jako by kniha byla 'holá' nebo jí v tomto ohledu něco chybělo. Právě k tomuto literárnímu dílu mi to pasovalo.
,,Strach je nenasytná bestie. Čím více ho přikrmuješ, tím víc roste."
Nenašla jsem nic, co bych knize chtěla vyloženě vytknout. Jistě, nějaké mouchy měla - například to, že se ve větách jdoucích přímo za sebou opakovala stále ta stejná slova - tedy hlavně slovesa. Nešlo to přehlédnou. Neviním ale autorku, možná je to spíše chyba českého překladu.
,,Nesmíš věřit, že je něco slabé jenom proto, že se to zdá být křehké."
Celkově Po stopách Jacka Rozparovače hodnotím jako povedenou knihu. Bavila mě, vypnula jsem u ní a podívala se o více než sto let do minulosti. Líbilo se mi i prostředí viktoriánského Londýna v podání Kerri Maniscalco. Postavy jsem měla ráda, ale k srdci mi nepřirostly takovým způsobem jako některé jiné. Konec byl jednou z nejlepších částí knihy a celé se to skvěle četlo. Obálku musím pochválit a ano, určitě se pustím do druhého dílu. Ten, doufám, vyjde co nejdříve, i když by Po stopách Jacka Rozparovače mohlo existovat samostatně - děj je totiž pro jednou více méně uzavřený.
Po stopách Jacka Rozparovače doporučuji všem, kdo jsou morbidně zvědaví na londýnského sériového vraha a mají rádi historické fikce. Pokud čtete spíše fantasy, i tak by se vám kniha mohla líbit. Je o trochu jiná, ale stále má pár prvků typických pro young adult.
Hodnocení:
Zdůvodnění:
Kniha je dobrá, ale na pět hvězdiček jí něco chybí. Neměla jsem po dočtení zkrátka ten pocit, který by byl jasným ukazatelem toho, že si je tento příběh zaslouží.