Recenze: Pokřivená zrcadla

09.11.2021

Bomba, jed, vzkaz. A šest lidí v místnosti, z nichž jeden musí zemřít.

Autor: Diana Urban

Obálka: Evgeni Koroliov

Originální název: All Your Twisted Secrets

Vydáno: 2021

Nakladatelství: King Cool

Počet stran: 384

Jazyk: čeština

Vazba: pevná s přebalem

Anotace: Co mají nejoblíbenější holka, nejzdatnější sportovec, premiant ročníku, hulič, osamělý vlk a osoba hudbou postižená společného? Všem se dostalo pozvání na večeři u příležitosti udílení stipendií, na které ale zjistí, že se jedná o past, protože je někdo zamkl do jedné místnosti s bombou, injekcí s jedem a vzkazem, ve kterém se píše, že mají hodinu na to mezi sebou vybrat někoho, koho zabijí...nebo zemřou všichni.

Amber Prescottová je odhodlaná sebe i svoje spolužáky dostat ven živé, ale možná to tak jednoduché nebude. Nikdo totiž neví, co je spojuje nebo kdo by je chtěl vidět mrtvé. Jak procházejí událostmi uplynulého roku, které by nakonec mohly někoho dovést k rozhodnutí, že je všechny uvězní, je čím dál jasnější, že každý něco skrývá. Jak bomba tiká, zmatek se proměňuje ve strach a strach se přetaví v paniku, protože nejdůležitější otázka zůstává nezodpovězená: koho vyberou, aby zemřel? 

Když Amber obdrží pozvánku na večeři pořádanou v rámci udílení stipendií, nepřijde jí na tom nic divného. A proč by taky mělo? Jednoho večera tedy vyrazí ve svém nejlepším oblečení do luxusní restaurace a těší se na setkání se starostou. Sice se trochu bojí nálady, jaká bude panovat, když se s ostatními stipendisty sejdou u jednoho stolu, tu chvíli ale snad přežije. Jenže jakmile se do malé podzemní místnosti dostaví i poslední ze skupinky, dveře se zabouchnou. A ani s vynaložením značného úsilí nejdou znovu otevřít. Jsou v pasti. Krom toho, že v restauraci není ani noha a že se očividně porouchalo topení, navíc na podnosu uprostřed stolu leží obálka se vzkazem. A vedle ní Amber a ostatní neobjeví nic jiného než bombu a injekci plnou nejnebezpečnějšího jedu světa. Instrukce znějí jasně: Vyberte mezi sebou jednoho, kdo do hodiny zemře. Jinak přijdete o život všichni. 

Nikdo z nich nemá nejmenší tušení, co za člověka je tu mohlo uvěznit. Jedno je ale jisté: královna školy, sportovec, poloviční génius, hulič, šedá myška ani skladatelka nehodlají být zvoleni tím, komu do žil vstříknou jed. 

,,Vítejte na večeři a znovu přijměte gratulaci, že jste byli vybráni. Teď je na vás, abyste do hodiny vybrali..."

Amber má zajímavý koníček - a to sice skládání hudby. Je schopna napsat part pro orchestr a vytvořit složitou melodii jen s pomocí pár programů a vlastní hlavy. Sní o tom, že jednou vystuduje obor zaměřující se na skladbu filmové hudby a po škole najde uplatnění v Hollywoodu. Jenže všechno zdánlivě stojí proti ní. Její rodina nemá dost peněž, aby jí mohla pomoct studium financovat, i kdyby ji nakrásně přijali. To totiž vůbec není jisté. Amber tedy potřebuje něco, co by všechny přesvědčilo, jak dobrá je. I když by kvůli tomu musela oslovit sobeckou královnu školy. 

,,Vypadalo to, že ta holka je odhodlaná být za každou cenu centrem pozornosti. A Saše Harrisové nikdo nikdy neřekl ne. 

Teď se musím postarat, aby ho neřekla ona mě."

Hlavní hrdinka by se dala charakterizovat jako taková normální hodná holka. Nedělá zakázané věci, ve škole se snaží, na rodiče je hodná, nepije, nekouří a před divokými večírky dává přednost přespávačkám s nejlepší kamarádkou Priyou. To bylo ovšem předtím, než se změnila. Aby dosáhla svého cíle, přidala se Amber k nové partě. Lidé v ní nejsou problematičtí tím způsobem, jaký vás při slovním spojení "špatná parta" asi napadne. Většina z nich se učí, k profesorům se chová slušně a nemá žádné problémy - zdánlivě. Jenže i tak lidem kolem sebe ubližují, a to hodně. Amber to však odmítá vidět. Chová se někdy nelogicky a hloupě? Odpověď zní ano, zvláště po konci.

,,Nemohla za to, že měla deprese. A kdyby si nemyslela, že je celý svět proto ní, možná by si o pomoc řekla. Ale lidem jako jsi ty, je jedno, co s nimi tvoje chování dělá. Záleží ti jen na tom, abys vypadala dokonale a cítila se být lepší než všichni ostatní." 

Dalším výrazným charakterem knihy je dozajista Saša, kterou jsem ale neměla ráda hned od začátku. Jak se její pravá tvář dostávala na světlo, moje averze k ní rostla čím dál víc. Její chování k ostatním bylo otřesné, sobecká je až hanba. Sama si to ovšem, jak se zdá, neuvědomuje. I takoví lidé jsou. Ano, sice musí snášet velký tlak ze strany rodičů, ale ani to ji neomlouvá.

,,Ničí život nestojí za hovno. Ani tvůj, ani její."

Co se týče ostatních, tak to byly vesměs takové pohodové a dejme tomu sympatické postavy. Obzvláště Diego se Scottem. Priyu, jakožto nesmělou introvertku, jsem si taky oblíbila a obdivovala jsem, jak se dokázala v jedné určité situaci zachovat. Jen o příteli Amber jsem si ještě neudělala ucelený názor. Jeho jednání nebylo vždy správné, ale v jádru je to nejspíše správný kluk. 

,,Když se spoléháte na štěstí, něco se zákonitě pokazí."

Protože se příběh odehrává během hodiny a soustředí se na šest lidí v jedné malé místnosti, logicky se s touto dějovou linkou musí prolínat ještě jedna, která zachycuje okamžiky vedoucí k tomuto bodu. A tak kapitoly s hysterickou šesticí střídají kapitoly vyprávějící o událostech uplynulého roku. A aby v tom nebyl zmatek - který by v tom jinak dozajista byl - nad každou z nich je napsáno, kolik minut zbývá do výbuchu bomby nebo před jak dlouhou dobou se to stalo. Jediný mínus toho všeho představuje fakt, že je kniha vyprávěna ich-formou a to z pohledu Amber. Nikdo jiný prostor nedostane. Možná by to jinak nemělo ten kýžený efekt, kdo ví? I tak bych ale nějaký jiný pohled na věc uvítala. Mohlo by to být, vzhledem k situaci, zajímavé.

,,Když se ocitnete uvěznění v místnosti s dalšími pěti lidmi, bombou a injekcí se smrtelným jedem, věc se má tak, že se to v jednom bodě všechno podělá."

Pokřivená zrcadla jsou prezentována jako thriller. Autorka v tomto případě nezahálela a pokoušela se na konci každé kapitoly přijít s nějakým velkým odhalením obvykle větou typu: Saša má své špinavé tajemství. nebo Kdyby se mě jenom pořád nesnažila sabotovat. Za začátku to bylo fajn, ale po tři sta stranách se to začalo malinko opakovat. Mělo to vyvolat napětí a to se chvilkami dařilo, chvilkami zase ne. 

,,Nakonec budeme muset jednoho vybrat."

Otázka - kdo by tak mohl šestici v místnosti zamknout? - má jen několik možných odpovědí. Já jsem se bohužel netrefila. Myslím, že po konci mám hned několik argumentů, kterými se mohu obhájit. Ten velký zvrat na závěr, který následoval po šňůře dalších, mě totiž překvapil, ale i naštval. Čím? Pokud si knihu přečtete, možná pochopíte. K tomu, jak byla Pokřivená zrcadla vyprávěna po celou tu dobu, to totiž příliš nepasovalo.

,,Někteří lidé nedokážou vidět světlo, dokud je nezavřete do naprosté tmy."

Ani romantická linka v Pokřivených zrcadlech nechyběla. Amber se v průběhu příběhu dostane do milostného trojúhelníku. Někteří si možná říkají: "Hmm, už zase." Tady ale byl tento prvek zpracovaný zajímavě nebo spíše ne tak ohraně, takže to ani tím dojmem klasického milostného trojúhelníku nepůsobilo. Minimálně v knize na ty citečky a jejich vyřešení autorka neměla tolik prostoru. A jen aby bylo jasno, proti milostným trojúhelníkům nic nemám. 

,,Možná, kdybych si víc všímala, byla víc empatická, mohla jsem mu pomoct uniknout týrání." 

V knize je velmi dobře uchopeno téma šikany. Řeší se tu, jak se může na lidech negativně projevit a že se mnoho takových obětí bojí říct o pomoc už jen proto, že se za svou situaci stydí. Tady se ovšem na šikanu nedíváme očima oběti ale očima přihlížející. V Pokřivených zrcadlech jde hlavně o to, co může to přehlížení a možná i podvědomá ignorace způsobit. Rozpolcení mezi loajalitou ke starým kamarádům a novými přáteli. 

,,Nikdy jsem nebyla dost dobrá. Nikdy. Takže teď od někoho slyšet, jaká jsem úžasná, mě dostalo do kolen."

Co mi na Pokřivených zrcadlech vadilo? Tak zejména nevšímavost postav. Stalo se to poprvé asi na stránce dvacet a pak ještě několikrát. Šestice přišla na večeři, posadila se k prostřenému stolu a ještě předtím se bavila o jmenovkách - tedy kde kdo bude sedět. A najednou prásk a jak se dostaneme ven? První nápad? Číšník nám otevře, až přinesou jídlo. Na stole už od samého začátku leží tácy přikryté poklopy. A co starosta? Ten nás ven dostane. Je prostřeno pouze pro šest a ani na jedné už zmíněné jmenovce není starostovo jméno. I kdyby se na ten stůl podívali jen zběžně, určitě by si té malé nesrovnalosti všimli.

I naprosto neadekvátní reakce nejmenovaných postav na konci mi na nadšení trochu ubrala. Sice chápu, že byli všichni v šoku - a kdo by se jim po tom vše divil? - ale na jejich místě bych to takovýmto stylem úplně nevzala. 

,,Klidně vás to v sedmnácti může klepnout, no ne?"

Diana Urban píše občas nespisovně. Je to záměr - příběh vypráví Amber a působí to pak přirozeněji. Kniha se čte celkem dobře. Krátké kapitolky jsou určitě bonus, protože to pak rychleji utíká. Pokřivená zrcadla by možná mohla být o malinko kratší, jelikož v té dějové lince s bombou a místností se asi dvě stě stran opakovalo pořád to stejné. Byla to škoda. Kdyby se to malinko osekalo, knize by to víc pomohlo než uškodilo.

Obálka se mi moc líbí. Můžete jen hádat, kdo je podle popisu Diany Urban kdo.

,,Měla jsem šanci padesát na padesát, že to budu já, kdo umře."

Celkově knihu hodnotím jako lehce nadprůměrnou. Sice měla své nedostatky, ale když se příběh rozjel, rozhodně jsem se u ní nenudila. Konec Pokřivených zrcadel se sice zařadil do škatulky 'nevím, co si o tom mám myslet', ale zvrat mě rozhodně překvapil. 

Pokud chcete zkusit něco nového ve světě young adult, tak po knize klidně sáhněte.  Jedná se ale o prvotinu a někdy je to znát. 

Hodnocení: