Recenze: Stálo to za to

Baška žije v na první pohled normální rodině. Oba její rodiče pracují, sestra Livie vyhrává na gymnastických soutěžích jednu medaili za druhou a nezávislému pozorovateli by se mohlo zdát, že je všechno úplně v pořádku. Jenže není. Zaslepená matka s otcem berou svoji mladší dceru Bašku jen jako služku, která se vzdá všeho pro starší sestru a bude vykonávat domácí práce. Samotná gymnastická šampionka na tom také není dobře. Dostává záchvaty zuřivosti, ničí se na trénincích a hroutí se pod tlakem rodičů, kteří by z ní rádi měli mistryni Evropy. Napětí doma stoupá, a tak Baška utíká do baru, kde si na brigádách vydělává peníze na splnění jejího největšího snu. Tam taky potká Jakuba, jediný světlý bod v jejím ne příliš šťastném životě.

"Víš co? Někdy si myslím, že kdybych zmizela, ani by si toho nevšimli. Možná jen máma. A i to až po několika dnech, kdyby nebyl doma nákup a sestra by začala fňukat, že si nemá co obléct, protože ta blbá Baša nezapnula pračku."

V hlavní hrdince Bašce se pere hora emocí. Na jednu stranu miluje svou mámu, otce i sestru, ale na druhou jim zazlívá, že si na ní jen vybíjejí frustraci a kromě úkolování si jí ani moc nevšímají. Přitom je to v zásadě hodná a milá holka, která pomůže kde může a nebojí se snít. To "přehlížení" a jak se s tím Baška pere, bylo v knize vykresleno dokonale. Prožívala jsem ty emoce s hlavní hrdinkou a samotnou mě až překvapilo, jak moc mě to celé naštvalo a zasáhlo.

"Stálo za to mít sestru, díky níž jsem se naučila, že právě naše přednosti, nás mohou přivést až na samotné dno, pokud se k nim nedokážeme správně postavit."

Baščina sestra Livie by se asi dala kategorizovat jako taková ta lehce namyšlená privilegovaná postava, která se ke své sestře chovala, jako by byla cizí. Jenže jek postupně odhalujete, co se v ní všechno sváří za pocity a s čím vším se musí prát, už vám to nepřijde jen jako frackovité chování ale jako zoufalé volání o pomoc. Livie byla přesně ten typ člověka, který nevěděl, co se svou situací a tak to začal řešit špatným způsobem a po svém.

"Jsem hlavně příšerně zklamaná, že mám mámu, která pracuje ve zdravotnictví a chová se, jako by nevěděla, že nemoc si člověk nevybírá."

Na začátku jsem se matku Livie a Bašky snažila pochopit. Říkala jsem si, že je prostě jen unavená z práce, že na své dvě dcery nejspíš nemá tolik času, kolik by chtěla a že přece nemůže být tak moc zaslepená - jenže ona byla. Jak čtete dál a dál, dochází vám, jak moc tato postava nadržuje Livii a zazdívá Bašku. Ano, její mladší dcera mohla doma pomáhat, ale to jí nadávala právo udělat z ní služebnou a házet na ni všechny svoje a Liviiny problémy. Když se to všechno u Livie vygradovalo tím nejhorším možným způsobem, matka z toho obvinila svou mladší dceru a já jsem si říkala: Proboha, kdo tohle může říct vlastnímu dítěti?

"Láska je závislost! Jistým způsobem. Moudré řeči tvrdí, že pokud někoho miluješ, máš mu dát svobodu, máš ho pustit, ať volně létá. Ale podle toho, jak moji sestru děsilo, že by měla být se svým klukem méně, to v reálném životě nefungovalo."

Postava, která prosvětlila Baščin život i celou knihu, byl nepopiratelně Jakub. Když se tam na začátku objevil, hned jsem si řekla, že Stálo to za to bude další kniha o lásce ze střední. Jenže nebyla. I tato postava má svou minulost, ale se špatnými kartami osudu se potýká skvěle. Pasáže, kdy si povídá z Baškou nebo si s ní jen píše trochu zlehčovaly celou tu tísnivou atmosféru v knize. 

"Byla v tom potřeba vlastnit ho? Zmocnit se veškerého jeho času? Zabrat všechny jeho touhy? Anebo jen slepá láska toužící trávit každou minutu s ním?"

Přestože Stálo to za to se soustředí hlavně na těžká témata, je to i kniha o přátelství a lásce. Romantická linka, kterou tam autorka přidala, k celému příběhu prostě pasovala. Nebyla tam nějak přehnaně na sílu a vztah mezi Baškou a Jakubem se vyvíjel uvěřitelně a pomalu. Opravdu jsem jim tu zamilovanost věřila, protože takhle by se to podle mě mohlo stát i ve skutečném životě.

O čem tato kniha měla být a co čtenářům autorka chtěla předat? Myslím, že Stálo to za to je především sondou, kterou se podíváme pod povrch úplně normální rodiny. Kolik lidí to má doma podobně a ani o tom nevíme? Neumím si představit, jaké to pro ně musí být. Problémy s drogami a alkoholem nebo podobná těžká témata se v knihách řeší poměrně často, ale něco tokového, čím si tu prochází Baška, to jsem ještě knižně neviděla. 

"Žijeme ve světě, ve kterém se každá odchylka od normálu trestá. Lidi často, i když občas nevědomky, podrážejí nohy kulhajícím, místo toho, aby jim podali pomocnou ruku. Ale nezazlívej jim to. Činy každého člověka jsou jen natolik šlechetné, nakolik osvícená je jeho mysl."

V jistém smyslu mi to připomíná pohádku o Popelce. Ani nespočítám, kolikrát mě to napadlo. Jenže když si tenhle pohádkový příběh čtete, nikdy tam není ani zmínka o tom, jak hrozně se asi Popelka cítila. A co její sestra. Ne, Popelka přetrpí všechno špatné s nezlomnou pozitivitou a úsměvem na rtech a nakonec se dočká svého prince. Ve skutečnosti to takhle bohužel nefunguje. A tahle kniha na to poukazuje

Co mě ale nejvíce dostalo, byl konec celého příběhu. Už už to vypadalo, že se to trochu zlepší. Změna prostředí a tak. Jenže pak přišla největší rána. Když jsem četla poslední stránku a viděla, co je na těch dalších, bylo mi jasné, co se stalo. Sice si to můžete vykládat několika způsoby, můžete si vymyslet šťastný konec, ale ten tragický tam sedí přece jenom víc.

"Ano, protože si radši všichni zakrýváme oči a vyhýbáme se každýmu, kdo nám může narušit naše pohodlí, než abychom projevili trochu soucitu a pochopení. Přitom právě ty by nikoho nic nestály."

Stálo to za to je útlá kniha. Má jen dvě stě stránek a hodně z nich zabírají smsky a chat přes facebook. Dokáže ale předat opravdu silný příběh a měla by se číst. Ani omylem jsem od ní nečekala to, co jsem dostala. Byla to chyba. Knihu doporučuji úplně všem. O takovýchto tématech by se mělo vědět a mluvit. Přečteno za chvíli, ale budete si to pamatovat. Stálo to za to totiž stojí za to.

Hodnocení: