Recenze: Vláda vlků

Anotace: Mohutná fjerdská armáda se připravuje na tažení do Ravky. Aby král Nikolaj Lantsov dokázal nepřátelské šiky porazit, musí zapojit veškerou svou vynalézavost, šarm i svého vnitřního démona. Přesto se neobejde bez pomoci ostatních: Zoja i Nina stojí při něm a jsou odhodlány zachránit svou zemi za každou cenu. Král, generálka a agentka musejí v nekonečné temnotě najít cestu vedoucí k budoucnosti - jinak zanikne všechno, na čem jim kdy záleželo.

Nikolaj Lantsov čelí větší výzvě než kdy předtím. Na hranice Ravky doráží fjerdská armáda a nevede ji nikdo jiný než vražedný lovec čarodějnic Jarl Brum. Oproti němu má Zjizvený král nejenom méně peněz, zbraní a vojáků, ale chybí mu i životně důležití spojenci, bez nichž tento střet nemůže nikdy vyhrát. Jediní, kdo za každou cenu stojí při něm, jsou jeho grišové v čele s generálkou Zojou Nazjalenskou. Ta se však potýká i se svými vlastními potížemi, které se pojí k její nové moci. A těžké to nemají jen oni dva. Nina, ravská agentka v utajení, pronikla po dlouhém snažení přímo do fjerdského královského paláce. Pod střechu ji vzal samotný Brum, který ovšem o její pravé identitě nemá ani tušení. Pro všechny kromě jeho dcery je jen Milou Jandersenovou, mladou a hloupou vdovou. Podaří se Nině odhalit zranitelná místa Fjerdy? A i kdyby ano, bude to stačit na porážku nepřítele, když se samotná Ravka otřásá pod náporem intrik a zrady? 

"Válka je jako oheň - náhlá, hladová a nejsnáze uhasitelná dřív, než se rozhoří."

Nikolaj Lantsov už není tím princem, kterého jsme poprvé potkali v sérii Griša. Stal se z něho král. Uvažuje pragmaticky a své vlastní emoce skrývá za pečlivě udržovanou maskou. Lepší přezdívku než Lišák snad ani dostat nemohl. V knize totiž předvádí svůj důvtip a vytváří plány, nad nimiž občas zůstává až rozum stát. Nikolaj by sice obětoval všechno pro svou zemi, ale i přes jeho oddanost se objevují nařčení, že ve skutečnosti není lantsovské krve. Možná že už mu po konci války nezůstane ani ten trůn, o který tak dlouho bojoval.

"Dospět znamená naučit se něčeho vzdát."

Zoja Nazjalenská se změnila z nepříjemné okrajové postavy na ženu, která je pro příběh opravdu důležitá. Když poznáváte její minulost a její strachy, nemůžete jinak než si ji oblíbit. Asi nikdy nebude ta sympatická a otevřená hlavní hrdinka, ale i když to ostatní většinou nevidí, má srdce na správném místě. 

"Láska je ničitel. Dělá truchlící pozůstalé, vdovy, nechává za sebou trápení. Žal a láska jsou jedno a to samé. Žal je stín, který zbude po lásce, když odejde."

Co musím vypíchnout, je ten romantický vztah mezi Nikolajem a právě Zojou. Oba dva si uvědomují své povinnosti a dávají přednost dobru země před svým vlastním štěstím. V duchu jsem se trochu radovala - ne že bych jim nefandila - fandila! - ale autorka tu alespoň na chvíli ukázala, že panovníci se většinou nemohou nechat řídit jen svým vlastním srdcem. 

"Pohrdni svým srdcem. Udělá, co je třeba udělat."

Nina se už trochu probrala z toho smutku, který v ní zůstal po Matthiasově smrti. Je jiná, ale přece stejná. Na své misi ve Fjerdě si našla nové přátele a známé, o nichž mě bavilo číst. Navíc využívá plnými doušky i své "znalosti" z Ketterdamu, o promyšlené plány a intriky tedy ani v této dějové lince nouze nebude. Díky jejímu příběhu se taky podíváme hlouběji do Fjerdy, a to nejenom na lovce čarodějnic, ale i ke královskému dvoru.

"Měl jsem spoustu času uvažovat, ohlédnout se za dlouhým životem. Udělal jsem hodně chyb, ale vždycky jsem našel novou cestu, novou šanci, jak usilovat o svůj cíl."

Nikolaj přikývl. "Až na ten malý hrbol na cestě, když jsi umřel."

Největší otázkou po konci Zjizveného krále dozajista bylo: Co se stane s Temnyjem? Čekala jsem ledasco, ale ten "konečný výsledek" tedy rozhodně ne. Prozradím vám, že i on dostane prostor a své vlastní kapitoly. A v tomto ohledu není jediný. Další postavy nás zavedou do paláce královen Šu Hanu, kde se odehrává zase o trochu jiný příběh.

"Nemůžeš je zachránit všechny."

Tahle kniha svede dohromady spoustu starých známých. To bylo něco, co jsem si neskutečně užívala. Asi každý chce i jen náznakem vědět, jak to vypadá s jeho oblíbenými hrdiny z minulých knih. Návrat Aliny, Mala, Kaze, Jaspera a Wylana bylo jako setkání po letech, kdy jste tyhle lidi postrádali. Sice se v příběhu jen mihli, ale na konci to vypadalo, že jejich čas zase brzy nadejde. 

"Můžeš si zvolit víru, nebo si můžeš zvolit strach. Ale jenom jedno ti přinese to, po čem toužíš."

Leigh Bardugo dokáže vymyslet zvraty, na které byste nepřišli, i kdyby kdyby vám někdo půjčil křišťálovou kouli. Už ani nespočítám, kolikrát mě ve Vládě vlků něco překvapilo a šokovalo natolik, že jsem si musela dát chvilku na to to vstřebat a pochopit. Ani o případy "mám plán, ale nikomu jsme o tom neřekla" v knize nebyla nouze. Posledních sto stran nás autorka těmihle svými "pletichami" doslova bombardovala a ten konec tomu jen nasadil korunku. Přesně to ale je ale jeden z důvodů, proč Vláda vlků tak vyčnívá z davu a nestane se jen další průměrnou young adult knihou.

"Odstrkuješ nás, držíš si odstup, abys nás nemusela oplakávat. Ale stejně nás opláčeš. Tak funguje láska."

Pět set stran rozhodně není málo a formát této knihy je jako obvykle větší, než je zvykem. Příběh ale klidně přečtete za dva za tři dny. Autorka má totiž sice trochu netradiční ale pořád zajímavý a čtivý styl psaní, díky němuž vám stránky letí pod rukama o sto šest. V knize navíc není ani jedna dějová linka, která by se dala označit za nudou. To je jedno z rizik toho, když píšete z pohledu velkého množství postav - někdy prostě nějaký z hrdinů čtenáře nezajímá a nebaví. Bardugo se tu ten risk však vyplatil. Díky tomu byl děj svižnější a když vás už nebavilo číst o Nikolajovi, brzy ho vystřídal nějaký jiný vypravěč. 

"Kdysi velcí muži nezůstanou navždy velkými."

Obálka je nádherná. To se nedá říct jiným slovem. Ten, kdo ji navrhoval, musel být génius. I ty mapy uvnitř knihy jsou skvěle nakreslené a pro někoho - jako jsem třeba já - i důležité k tomu, aby vůbec věděl, kde ve smyšleném světě zrovna je. 

"Některá srdce bijí silněji než jiná," řekla mniška a Zoja jako by se těch slov lekla. "Jenom srdce tak silné jako to jeho ho může osvobodit od utrpení a dát mu úlevu smrti."

Griša byla taková netradiční ale přece klasická young adult série. Vyzařovala z ní ta atmosféra Ruska a vyprávěla příběh sirotka s magickou mocí, který byl najednou vržen do královských paláců, avšak zachoval si prostou duši. Šest vran je zase o zlodějích, kasinech, hazardu a špinavých pletichách uvnitř zkaženého města plného gangů. O lidech, kteří se nebojí ušpinit si ruce. O čem je ale Zjizvený král? Z této duologie máte pocit, jako byste se ocitli na těch pravých královských dvorech, kde se všichni jen přetahují o moc a postavení. Poznáváte tu těžkosti, které s sebou nese zodpovědnost za celou zemi. Možná je jiná tím, že většinou se hrdinové snaží trůn získat, ne si ho udržet...

Tak či tak, Zjizvený král a Vláda vlků jsou dva unikáty. Pokud byl první díl téhle kraťoučké série jen předehrou, tak Vláda vlků je epickým koncem. Postavy, příběh a svět byly skvěle vymyšleny a jediná otázka zní: Co si pro nás Leigh Bardugo nachystá příště? 

"Doručíš zprávu do Vraního klubu," řekla. "Řekneš Kazu Brekkerovi, že královna Ravky má pro něj prácičku."

Jestli máte grišovský svět rádi stejně jako já, tak si tuto knihu a sérii v žádném případě nenechte ujít. Nezklame vás. A pokud jde o to, zda můžete duologii Nikolaje Lantsova číst i bez znalosti předchozích knih, tak to úplně nedoporučuji. Chytili byste se, ale Zjizvený král ani Vláda vlků by na vás neměla takový efekt jako v opačném případě.

Hodnocení: