Recenze: Zmizení Sáry Lindertové

zmizení se starým případem, který mu ani po letech nedává spát. Po dívce pátrá i její sestra Klaudie se Sářiným přítelem Oliverem. Oni i policie vědí, že nezmizela dobrovolně, a brzy zjišťují, že není jediná, po kom se slehla zem. V metru totiž začíná mizet stále víc lidí. Klaudie je přesvědčená, že hluboko pod městem žije něco, co se nedá vysvětlit ani popsat. Neviditelné zlo, které lační po další oběti. A tou má být ona...

Ve městě jsou čím dál častější výpadky proudu. Kvůli nim je Sára Lindertová nucena místo autobusu použít metro. Zdráhá se, protože ví, že oni po ní jdou. Zjistila totiž něco, co neměla. A vstoupit do podzemí je jako vejít jim rovnou do náruče. 

"Sára se zdráhala. Dolů do podzemí se jí z hloubi duše nechtělo. Metro. Místo, ze kterého se stala noční můra."

Klaudie si z toho večera, co její sestra zmizela, nic nepamatuje. Byla na večírku a jak říká její nejlepší kamarádka Alice, Klaudie neumí pít. Je ale normální, aby si nevzpomínala vůbec na nic z posledních dvanácti hodin? A co ta modřina ve tvaru lidské ruky na rameni? Když jí do toho všeho Sářin přítel Oliver řekne, že je jeho přítelkyně nezvěstná, Klaudie tuší, že se tu děje něco zlého. Protože Sára zmizela v metru skoro stejným způsobem, jako před časem jejich matka. Společně s Oliverem a Adamem se pouštějí do vyšetřování, jelikož policie vedená majorem Ehlerem nedělá žádné velké pokroky. Avšak všichni, co na případu pracují, se shodují na jedné věci - že nejde o obyčejné zmizení a že Sára za poslední roky zdaleka není jediná, kdo vešel do metra a nevrátil se. Klaudie má navíc pocit, že ona je další na řadě a že by mohla mít i prsty v tom, co se ten den 28. října Sáře stalo.

"Co jsi provedla své sestře, Klaudie?"

Kniha je vyprávěná z pohledu Klaudie, Adama, Ehlera, Olivera a taky lidí, těsně před jejich zmizením v temnotě. To se mi líbilo, dává to příběhu ještě lepší a napínavější atmosféru. Každá z postav má nějakou zvláštní minulost, kterou autorka odkrývá postupně. U některých odhalení jsem jen třeštila oči, protože jsem to fakt nečekala. Kateřina Šardická je umístila do příběhu na ta správná místa, takže jsem pořád musela číst dál. O posledních sto stranách se snad ani nemusím zmiňovat - přečteno jedním dechem.

Klaudie není úplně typická hlavní hrdinka. Je uzavřená, sarkastická, trochu nepříjemná, pravý opak svého dvojčete Sáry. Určitě se nedá říct, že by to byla taková ta hodná holka, která vám hned se vším pomůže. Jejich vztah se sestrou není ideální, ale když zmizí, neváhá a vrhá se ji zachránit. Ačkoliv to pro mě zezačátku bylo těžké, nakonec jsem se do ní vcítila a začala jí fandit. Zároveň mě fascinovala její minulost, zvlášť když autorka začala odhalovat její střípky a skládat je do sebe. To, čeho byla jako malá svědkem, ji poznamenalo - pokud s knihu přečtete, možná najdete i druhý smysl.

Sářina přítele Olivera bych označila jako takového milého brýlatého kluka. Se vším vám pomůže, vyslechne vás a je to správný kamarád. Miluje knihy a právě proto je už nějakou tu chvíli zaměstnaný v knihovně. Na první pohled není asi ničím moc zajímavý, ale jakmile ho poznáte blíž, pochopíte, že odvaha mu vážně nechybí a oddaný je až za hrob. 

Adam naproti tomu působí už od pohledu dojmem, že s ním budou potíže. Žije jednou nohou na ulici a patří mezi takzvaná kanálčata. I on hraje zásadní roli při pátrání, protože Sářin obličej zná už z metra. S Klaudií a Oliverem se nakonec stanou nerozlučnou trojicí. Jeho postavu jsem měla opravdu ráda, kapitoly s ním mě bavily skoro nejvíc ze všech. Výhodou taky bylo, že zná podzemí jako svoje boty.

Richard Ehler je podle mě toková ta správná definice detektiva. Zachmuřený, skoupý na slovo a svou práci bere opravdu vážně. Jeho kolegové z něj mají respekt. Strávil pár let na oddělení vražd, takže to rozhodně není žádný zelenáč. Ale i jeho pronásleduje stín minulosti v podobě nevyřešeného případu Amélie Winterové. Je odhodlaný přijít zmizení Sáry Lindertové na kloub za každou cenu. I když by si možná musel připustit, že pod městem žije něco, co je nad jeho chápání...

Na téhle knize se mi moc líbí, že všechny postavy mají hloubku. Vím, o kom čtu, protože to prostě je z toho vyprávění poznat. Nikdo tam není dokonalý, každý má své mouchy. Samotná detektivní zápletka s nádechem mystiky byla parádně vystavěná. Měla jsem z toho trochu obavy, ale ne, dávalo to nakonec v rámci možností smysl. Taky motiv židovského podsvětí byl velmi originální. Znám to řecké, severské, egyptské, slovanské, ale o židovském jsem nevěděla zhola nic. To bylo skvělé, protože to rozuzlení pak stálo za to. 

Kateřina Šardická je přeci jen česká autorka a tak jsem ke knize přistupovala opatrně. Sice na Zmizení Sáry Lindertové slýchám hlavně pozitivní ohlasy, ale s českými young adult knihami jeden nikdy neví. Buď jsou dobré nebo naprostý propadák. Tahle se určitě řadí do té první kategorie. Na to že je to autorčin debut, jsem se nestačila divit. Ano, vážně to bylo tak dobré. Zvlášť dialogy se povedly. Nebyly takové křečovité, ale zněly jako něco, co by člověk ve skutečnosti řekl. 

Můj osobní postřeh, který mě fakt potěšil. V knize jsou použita česká jména. Někteří Češi píšící v tomto žánru raději používají ta anglická. Za tohle u mě autorka má plusové body. 

Jediný problém, který s knihou mám, byl trochu pomalejší střed. Já jsem na tyhle části dost háklivá, protože se mi pak někdy stane, že mě knížka baví, ale kvůli takovým místům ji odkládám. Tady se to naštěstí nestalo a zpětně se na to dívám tak, že ta část tam prostě být musela. Ale v tu chvíli mi to trochu vadilo.

Celkově bych Zmizení Sáry Lindertové popsala jako moc a moc příjemné překvapení. Nečekala jsem to, co se mi dostalo do ruky a to bylo jen dobře. Sama jsem před nedávnem patřila do skupiny lidí, kteří na tuhle knihu pohlíželi s nedůvěrou. Ale teď bych jim ji s radostí doporučila. Upřímně si myslím, že se povedla a není u ní důvod k obavám. Jsem taky ráda, že jsem přečtením podpořila autorku. I v Česku jsou dobří spisovatelé, tak na to hlavně nesmíme zapomenout. A i kdyby se vám náhodou kniha nelíbila, tak vám alespoň bude zdobit knihovnu krásnou obálkou. Samotná vrána na ní má taky svůj význam.

Hodnocení:

Citace jsou z knihy Zmizení Sáry Lindertové od Kateřiny Šardické