Přečteno za měsíc prosinec 2021
V prosinci- No, budu upřímná, v prosinci jsem toho moc nepřečetla. Mělo to svůj důvod, dvě slova představující noční můru knihomola - čtecí krizi.
Knihy jsem rozečetla - bylo jich hned několik - ale žádnou jsem nedokázala dočíst až do konce. Takže bylo potřeba nasadit "ozdravný kalibr". Čtivo, které mě z toho vytáhne. Vybrala jsem si Dvůr mrazu a hvězd od Sarah J. Maas. Protože byla kniha krátká a ještě k tomu vyprávěná z pohledu více postav, dostala jsem se s velkou parádou až na konec. (Pomohlo i to, že miluju knihy od této autorky.) A pak jsem si pro jistotu dala rereading Z krve a popela. Číst něco, u čeho jsem si stoprocentně jistá, že mě i napodruhé dostane do kolen, totiž dost pomáhá. A no... ráda bych řekla, že jsem z toho venku, ale nic nezaručuji.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
První ze dvou knih tohoto měsíce, Dvůr mrazu a hvězd, nezklamala. Naštěstí. Bylo skvělé vrátit se do starého známého vílího světa a konečně vidět příběh i z pohledu jiných postav než Feyre. Aby bylo jasno, nestěžuji si, mám hlavní hrdinku ráda, ale vážně jsem byla zvědavá, co si o tom všem myslí Rhys - samozřejmě i jiné postavy, avšak kdo četl, pochopí.
Příběh je v této knize spíše odpočinkový. I když dojde na politikaření a intrikaření - a spoustu nanejvýš zajímavých rozhovorů - rozhodně se nedá říct, že by Dvůr mrazu a hvězd praskal ve švech pod náporem akce. Celá kniha představuje soubor úryvků z běžného života postav po válce a obsahuje spoustu nástinů toho, co se bude dít v dalších očekáváných dílech.
Feyre musí nakoupit dárky pro své přátel k svátkům zimního slunovratu, Rhys se vypořádává se svými vladařskými povinnostmi stejně jako jeho družka a snaží se najít chvilku na jejich společný život, dojde na rozhovor Cassian versus Nesta i na Mořiny kapitoly.
Za necelý měsíc by u nás měl vyjít Dvůr stříbrných plamenů. Pokud se ty autorčiny nástřely v pátém díle pořádně rozvinou, určitě je na co se těšit.
Recenze zde
CooBoo 2018, orig. název A Court of Frost and Starlight, 224 stran, vazba brožovaná
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
Příběh vypráví o Poppy, která zastává úlohu Panny. Pro lidi je něco jako živoucí důkaz moci bohů, údajně má totiž jejich požehnání. Ona sama však netuší, co to znamená, ani proč by měla být shledána nevhodnou jen proto, že s někým prohodí slůvko dvě. A to by byl jen ten nejmenší prohřešek. Poppy totiž nesmí chodit, kam chce, dělat, co chce, snad ani myslet si, co chce, natož se někoho dotknout. Ten poslední zákaz je přitom ten, který by chtěla porušit nejvíc a který jako jediný při svých tajných výpravách za dobrodružstvím ještě neposlala k šípku. A nesmírně přitažlivý strážce jí její úlohu pokorné, spořádané Panny rozhodně neusnadňuje. Naopak. Přinutí Poppy toužit po tom, co je jí jako Panně navždy zapovězeno.
Z krve a popela patří mezi těch pár knih, které jako by někdo napsal mně přesně na míru. Opravdu se mi nic už dlouho netrefilo do vkusu tak přesně jako právě Z krve a popela. Jedno přečtení mi nestačilo. Na překonání čtecí krize a hlavně sama sobě pro radost jsem si proto dala rereading. A upřímně? Na podruhé to bylo stejně dobré čtení jako napoprvé.
Škádlení mezi ústřední dvojicí, chemie, co mezi Hawkem a Poppy fungovala, rozhodně neztratily své kouzlo. Navíc jsem si uvědomovala ty drobné náznaky, kterých jsem si napoprvé nevšimla a které dost úzce souvisely s odhalením na konci knihy. Na závěr jen jedna věta: Nemůžu se dočkat druhého dílu.
Recenze zde
Fragment 2021, orig. název From Blood and Ash, 544 stran, vazba pevná