Recenze: Nástroje smrti: Město z kostí

28.02.2021

Co když vidíte něco, co obyčejným lidem zůstává skryté?


Autor: Cassandra Clare

Originální název: City of Bones

Vydáno: 2019

Nakladatelství: #booklab (Slovart)

Počet stran: 416

Jazyk: čeština

Vazba: měkká/brožovaná

Anotace: Když se patnáctiletá Clary vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože se jí život převrátí vzhůru nohama... Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni prokletím, nebo požehnáním?

První kniha světové fantasy, která nenechá nikoho chladným!

Když se Clary se svým kamarádem Simonem vydá jeden večer do klubu Pandemonium, uvidí záhadné teenagery zavraždit jednoho kluka. On to ale není kluk, jen démon který tak vypadá. Clary netuší, co si má myslet, protože kromě ní pachatele a oběť nikdo nevidí. Do toho všeho zmizí její matka a byt, kde bydlely, najde v troskách. Poznává však Jace, blonďatého, o rok staršího kluka, který vidí to co ona a vezme ji do newyorského Institutu, základny lovců stínů. Společně se snaží odhalit, co se stalo s matkou hlavní hrdinky a zjišťují, že i ona měla mnoho tajemství.

Hlavní hrdinka mi byla hodně sympatická. Na to, že jí bylo patnáct, se chovala docela vyspěle, alespoň pokud to porovnám s jinými stejně starými postavami z podobných knih. Clary je milá, tvrdohlavá, ale i odvážná a chytrá. Nebojí se zeptat, když něco neví a to mnohdy vede k docela zábavným momentům. Touží najít svoji matku a udělala by pro ni a své přátele cokoliv na světě. 

Jace je naproti tomu trochu arogantní, těžko čitelný, sebevědomý a dokáže vás pořádně vytočit. Ví, že vypadá dobře a dává to najevo. Má však i spoustu kladných vlastností, jen se musíte pořádně dívat. Po tom čím si v dětství prošel, se naučil neukazovat ostatním, že je zranitelný, nedávat na odiv své emoce. Ale pokud proniknete přes tu hradbu, pochopíte, že je to skvělý člověk. Já jsem si ho oblíbila. Komplikovanější postavy mám vždycky nejradši. 

Mezi Jacem a Clary se pomalu rozvíjí hezký romantický vztah. Moc dobře se to četlo a vážně jsem jim držela palce. U mnohých jejich rozhovorů jsem se musela sama pro sebe usmívat. Během knihy se z nich stala nerozlučná dvojka. Po tom zvratu na konci přemýšlím, co z toho autorka vykouzlí. Ještě je tu totiž taky Simon, nejlepší kamarád hlavní hrdinky, který byl do Clary blázen už od svých deseti let. Popsala bych ho jako takového troubu, který umí být odvážný a má srdce na správném místě. Svět lovců stínu vzal docela dobře a rychle se v něm zorientoval. Vpadá to, že i Clary k němu chová nějaké hlubší city. No, nechme se překvapit! 

Dalšími významnými vedlejšími postavami jsou sourozenci Alek a Isabela. Sice v knize měli prostor, ale já přesto doufám, že v příštích dílech je lépe poznám. Ještě jsem si o nich totiž neudělala úplný obrázek. Jsem zvědavá i na nejvyššího brooklynského čaroděje Magnuse, připadá mi jako zajímavá postava a byl naznačen i nějaký budoucí vztah s Alekem. Taky se tu objevuje Luke - něco jako Claryin nevlastní otec a zajímavá postava se zajímavou minulostí - s mentorem lovců stínů Hodgem.

Hlavním záporákem je tady postava Valentýna, lovce stínů, který má na svědomí smrt spousty podsvěťanů a před mnoha lety i s rodinou prý zamřel při požáru, který založil. Vypadá to ale, že to on, nebo někdo jemu podobný, by mohl mít prsty v zmizení matky hlavní hrdinky.

Celý příběh autorka napěchovala akcí a nebyla tam žádná nudná hluchá místa. Zkrátka se pořád něco dělo nebo řešilo. O vtipné scény a komentáře taky nebylo nouze. Stalo se mi, že jsem se i nahlas začala smát. Celá zápletka se postupně rozuzluje a všechno nakonec dává dokonalý smysl. Cassandra Clare čtenáři hází malé nenápadné nápovědy a je jen na vás, jestli na to přijdete dřív než hlavní postavy. Líbil se mi svět, ve kterém obyčejnými smrtelníky nespatřeni žijí čarodějové, upíři, vlkodlaci nebo krásné víly. Hold někdo vidí bistro a někdo zase základnu vlkodlačí smečky, tak už to prostě chodí. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takhle chytla a těch čtyři sta stran uběhlo jako voda. Těšila jsem se na každou následující kapitolu a na to, co se bude dít dál.

Tahle kniha mi v knihovně ležela už nějakou dobu. Nevěděla jsem, zda se mi příběh bude líbit a trochu jsem váhala s jeho přečtením. Nechtěla jsem být zklamaná. Jaké je to ale štěstí, že jsem se do Města z kostí nakonec pustila. O tenhle zážitek bych přijít nechtěla. Jestli to máte stejně, tak doufám, že jsem tímto rozptýlila vaše pochyby. Nejspíš se najde někdo, komu tohle nesedne, ale asi takových lidí moc nebude. Tuto knihu vám mohu s klidným knihomolským srdcem doporučit. 

Hodnocení: