Recenze: Nástroje smrti: Město z popela

Po tom, co Valentýn utekl i s pohárem smrti je celý podsvět v ohrožení. Na Jace, jakožto jeho syna padá podezření, že mu celou tu dobu pomáhá. Jeho adoptivní rodina se k němu obrátí zády a nechce s ním mít nic společného. Je tu ještě jeho sestra Clary, která se mu ovšem snaží vyhýbat, protože zjistila, že je její bratr. Ale ani jeden z nich k tomu druhému nechovají ten typ lásky, jaký je mezi sourozenci běžný. Clary se sbližuje se svým nejlepším kamarádem z dětství - Simonem a na svého bratra se snaží zapomenout. Jenže Jace je osamělý a má sklon podnikat samé sebevražedné činy. Aby očistil své jméno, pozvou do New Yorku inkvizitorku, ženu vyslanou jménem Spolku. Jenže ta má důvody nenávidět Valentýna ze všech nejvíc a s gustem si svoji zášť vylévá na Jaceovi. Navíc se zdá, že se jeho otec vrátil a jde po dalším z Nástrojů smrti.

Hlavní hrdinka Clary Freyová už dostala zpět svou matku, ale přišla o někoho, do koho se zamilovala. Upne se k Simonovi a snaží se k němu cítit to co k Jaceovi. Na jejím bratrovi jí pořád záleží, ale kvůli lidem okolo nich spolu prostě nemohou být. Od prvního dílu trochu vyspěla, zvláště pokud jde o věci lovců stínů. Pořád se ale má hodně co učit. Její postava je nicméně sympatická. Nerozčiluje vás svým chování a má spoustu kladných vlastností, díky nimž si ji je jednoduché oblíbit.

Jace nemá pro knihy úplně typickou povahu. Je hodně uzavřený a bojí se dávat najevo emoce. Když se podíváme na to, co mu jeho otec v mládí dělal a co ho učil, není se moc čemu divit. Naštěstí v téhle knize dostal i víc prostoru pro sebe, tedy oproti prvnímu dílu. Autorka nás nechala mu nahlédnou do hlavy a pochopit ho. Já ho mám ráda, je to jedna z mých nejoblíbenějších postav v knize. Asi se mi líbí i víc než hlavní hrdinka Clary. Pokud jde o city, co k ní chová, přistupuje k tomu trochu jinak než ona. Což si myslím není vůbec špatně, dělá to knihu zajímavější.

Simon se dostal v téhle knížce více na scénu. Je to pro mě teď opravdu plnohodnotná a důležitá postava, ne jen kamarád hlavní hrdinky někde v pozadí příběhu. V Městu z popela je takový jeden hodně velký zvrat týkající se právě Simona. Nemůžu říct, že bych něco podobného nečekala, ale stále si myslím, že to spoustu lidí, kteří do příběhu vstupují naslepo, překvapí. Po té události se s tím snaží vyrovnat, jak nejlépe to jde, ale autorka se tomu moc nevěnuje. Nemám potřebu pitvat a dopodrobna rozebírat city postav, alespoň ne těch hlavních. A že o tom tam moc nenajdeme, má nejspíš na svědomí i to, jak ke konci knihy přichází pořádná porce akce.

Věc, co mi trošičku vadila, jsou vedlejší postavy. Konkrétně myslím Isabelu a Aleka a možná i Magnuse Banea. Nestěžuji si přímo na ně, ale spíš na fakt, že v knize nemají tolik prostoru, kolik bych si představovala. Je sice pravda, že Alek dostal pár kapitol ze svého pohledu, ale třeba vztah mezi ním a Magnusem se tam moc nerozebíral a to byla jedna z věcí, na kterou jsem se opravdu hodně těšila. Dobře, trochu se tam o tom mluvilo a chápu, že to není Jace a Clary nebo Clary a Simon, ale stejně... no tak série má ještě čtyři díly, takže možná v nějakém tom příštím...

Jinak nové postavy v knize - těch se tam sešlo trochu víc. Třeba na scéně se konečně objevili Lightwoodovi - konkrétně Marysa a Robert. Taky je tu inkvizitorka, ale tu jsem rozhodně moc ráda neměla. I když nakonec překvapí.

Samotná zápletka byla hezky vymyšlená. Bavilo mě ji číst. Nebyla sice ultra složitá, ale rozhodně měla něco do sebe. Valentýn je prostě takový klasický záporák skálopevně přesvědčený, že všechny ty hrůznosti, co páchá, mají vést k míru a ochraně světa. Jenže to ho neomlouvá. Záhadu jsem sice odhalila ještě před hrdiny, ale tak to prostě je.

Jak už se asi dalo z mých předchozích vět pochopit, v druhém dílu tentokrát mají své kapitoly i ostatní postavy, ne jen hlavní hrdinka Clary. Vyprávění to dle mého názoru jen prospělo. Někdy je jiný úhle pohledu prostě potřeba, i když to s sebou nese riziko, že vás bude něčí linka vyloženě nudit. Mě se to tady naštěstí nestalo.

Konec byl hezký. Většinu věcí z této knihy uzavřel, ale nastínil i prostor pro pokračování. Jsem moc zvědavá, jak se s tím autorka popere dál. Určitě vám můžu tenhle díl doporučit. Podle mě byl na zhruba stejné úrovni jako Město z kostí, i když má trochu nižší počet stránek.

Pro všechny fanoušky Cassandry Clare a obecně příběhů ze světa s upíry, vlkodlaky, čaroději nebo třeba vílami, je tahle kniha a celá série jako stvořená.

Hodnocení: