Recenze: Něco skutečného

Anotace: Mladý rockový zpěvák Oakley Ford má na první pohled vše, co si kdo může přát. Soukromý život se mu však rozpadá, jeho hudební kariéra jde z kopce a bulvární plátky nestíhají psát o všech jeho eskapádách. Oakley nyní musí světu dokázat, že konečně dospěl. A s tím mu má pomoci i jeho nová - a falešná - přítelkyně.

Vaughn Bennettová by za jiných okolností na tu nabídku nepřistoupila, její rodina však nutně potřebuje peníze. A za plat, který jí Oakley nabízí, je ochotna přetrpět divoké hollywoodské večírky i novináře na každém kroku. No a co, že je Oakley podle ní jen povrchní sebestředný pitomec? Přece se do sebe nezamilují i ve skutečném životě... že ne? 

Oakley Ford, zpěvák a láska statisíců fanoušků, už dva roky nevydal nové album. Není to tak, že by se nesnažil zpívat a nahrávat, ale prostě to není ono. Myslí si, že by to mohla spravit spolupráce s jedním z nejlepších producentů, Kingem. Ten ale v Oakleyovi nevidí nic jiného, než nedospělého kluka, který hudbu nebere vážně. Okaleyho manažer Jim vymyslí řešení, seženou mu na rok falešnou přítelkyni a ukážou světu i Kingovi, že Ford už dospěl. 

Vaughn Bennettová dostane nabídku na tuhle roli. Platit jí za ni budou královsky a pomohlo by to její rodině ze špatné peněžní situace. Protože od smrti jejích rodičů před pár lety jsou na všechno s její straší sestrou Paisley a malými bratry sami. Nejdřív váhá, ale dvacet tisíc dolarů měsíčně? Na to nemůže říct ne. A tak se stane, že je Vaughn vtržena do vírů večírků, flešných rande a v bulvárech se z toho jejich "vztahu" můžou pominout. I když všechno komplikuje fakt, že je už přes dva roky zadaná. Navíc ona ani Oakley nejsou z téhle spolupráce dvakrát nadšení. 

Hlavní hrdinka je obyčejná holka, která se snaží své rodině pomoct, jak jen se dá. Odmaturovala o rok dřív a místo nástupu na vysokou nebo výletu po světě si našla dočasně práci jako servírka. Právě kvůli její "obyčejnosti" si ji vlastně Oakleyho manažeři vybrali. Vaughn se snaží srovnat si všechno v hlavě a hlavně najít sama sebe a rozhodnout se, kam chce svůj život směřovat. Tu holku jsem si fakt oblíbila. Erin Watt totiž umí psát skvělé hlavní hrdinky. Zdánlivě nezajímavé, ale v nitru silné, odhodlané a charizmatické postavy. Nejde je prostě nesnášet. I když je pravda, že autorky, co se za tímto pseudonymem skrývají, jim často nachystají těžký život a smutnou minulost. U Vaughn to není výjimka.

Oakley Ford na mě zezačátku působil jako rozmazlený spratek. Jenže jak postupně pronikáme do jeho minulosti a poznáváme jeho nelehký život celebrity, začínala jsem s ním soucítit a chápat ho. Navíc během knihy se mu mění charakter a opravdu dospívá. Ta změna je pozvolná, ale rozdíl mezi tím, kým byl na začátku a kým na konci, je velký. Částečně tuhle změnu měla na svědomí naše hrdinka, ale jinak takhle dospěl sám. 

Špičkování mezi těmi dvěma jsem si užívala. Ty části knih, kde se hlavní hrdinové nemůžou pořádně vystát, ale zároveň k sobě začínají něco cítit, jsou nejlepší. Vážně, když spolu ti dva mluvili, nemohla jsem se přestat usmívat. To, jak se jejich vztah vyvíjel dál, bylo moc hezký.  Celou dobu jsem jim fandila.

Postava, co jsem vyloženě nesnášela? Will, stoprocentně Will. Vaughnin přítel a podle mě naprostý idiot. Vždycky, když se tam objevil, jsem jen skřípala zuby. Pár chvil jsem měla náladu s hlavní hrdinkou zatřást, aby ho už konečně odkopla. Zároveň ale chápu i důvody, proč to nechce udělat. To nic ale nemění na tom, že by jí bez něj bylo líp. Ještě než se objevil na scéně, jsem si z Vaughnina popisu myslela, že to bude fajn kluk, tedy spíš v těch prvních kapitolách - jenže v knize stačil jeden rozhovor s ním, abych jím začala trochu pohrdat a pak se to jen stupňovalo. To jak se k ní choval, nepochopím, prostě nepochopím.  

Když už jsem u těch nepopulárních postav, ani Oakleyho otec nebyl táta snů. V knize se objevuje až někde na konci, ale už jen Okakleyho vzpomínky na něj nejsou úplně růžové a ta jedna scéna kdy vystupuje, mi úplně stačila, abych ho neměla ráda. 

Vaughnina sestra Paisley mi naopak byla moc sympatická. To jak dokázala udržet rodinu nad vodou po tragické nehodě rodičů, je obdivuhodné. Bylo vidět, že své mladší sourozence miluje a chce pro ně jen to nejlepší. Navíc taky dostane trochu prostoru pro svůj vlastní vztah.

Něco skutečného je super kniha a i ten název má nakonec svůj význam. Vůbec jsem se od ní nechtěla odcházet. Bylo to, jako když jsem četla Papírovou princeznu, pořád jsem potřebovala číst dál a dál. Nebylo tu žádné hluché místo, příběh pořád hezky plyne v před. Ocenila bych klidně i dalších čtyři sta stránek navíc, vůbec bych s tím neměla problém. I když pak už by to asi nemělo ten efekt. Knížka jinak splnila všechna očekávání, co jsem do Erin Watt vkládala. 

Celkově vám Něco skutečného vážně doporučuji. Oddechové čtení, které si myslím oblíbí každý fanoušek těchhle romantických knížek. Jestli jste od stejné autorky už něco přečetli a líbilo se vám to, tak tohle bude určitě taky. A jestli ne, tak je to super knížka na seznámení. Jedná se o stand alone (samostatný román), takže nemusíme čekat, až vyjde milion dalších dílů. 

Hodnocení: