Recenze: Věřit znovu

Anotace: Ve chvíli, kdy se poprvé setká se Spencerem Cosgrovem, Dawn ví, že bude mít problém. Veliký problém. Spencer je sexy, šarmantní a zábavný, přesně její typ - a okamžitě s ní začíná flirtovat. Ovšem Dawn sama sobě přísahala, že dá od chlapů ruce pryč. Bolest, již v ní zanechal minulý vztah je stále příliš silná, a rána, kterou způsobila jeho zrada, se ještě nezahojila. Ale Spencer se nevzdává. A když Dawn zjistí, že i on skrývá srdcervoucí tajemství, je jí jasné, že se její svět obrátí vzhůru nohama... 

Dawn utekla do Woodshillu za novým životem. Poté, co ji její přítel podvedl, si už žádného dalšího muže nechce pustit k tělu. Jenže to nepočítala s tím, že potká Spencera Cosgrovera. Jakmile ho jednou uvidí, nemůže na něj přestat myslet. Je milý, sexy a navíc Dawn při každé příležitosti dává najevo, že by s ní chtěl být. Jenže toho se ona bojí. Měsíce kolem sebe tancují a Dawn o něj jako o přítele nechce přijít. Brzy se však ukáže, že to takhle nemůže fungovat navždy a že Spencer samotný - stejně jako Dawn - skrývá temné tajemství. 

,,Existuje nekonečné množství druhů bolesti a já je cítila všechny."

Hlavní hrdinka mi byla sympatická už od první kapitoly. Je vtipná, přátelská a má kuráž. V této knize - navzdory tomu, že vystupovala i v prvním díle - se o ní dozvídáme mnoho nových informací. Tak například: Dawn píše erotické novely. Neřekla o tom však nikomu. Stydí se to přiznat, protože jsou to přece jenom erotické novely. Nechce, aby se na ni její přátelé potom dívali jinak. A navíc si s sebou nese celou pravdu o tom, co se skutečně stalo mezi ní a jejím bývalým. To, jak se zachoval, je bezesporu hrozné. Bylo mi Dawn opravdu líto. 

,,Každý den mi dává šanci začít znovu a být dobrým člověkem. Každé ráno je nový začátek. Sice nezapomínám, co jsem udělal, pokouším se s tím ale žít a být někým, kdo je všeho hoden. Lásky své rodiny. Času svých přátel."

Spencera jsem si zamilovala už v prvním díle. Mimo to, že srší humorem a je milý, ho obklopuje jakási aura optimismu, nad kterou jsem se musela až podivovat. Když se dozvíte, s čím vším se tenhle na první pohled normální muž musí potýkat, divíte se, jak dokáže zůstat takový, jaký je. V Začít znovu to byl jen kamarád Kadena, ale v této knize se stal plnohodnotnou postavou, které nechybí hloubka. Ano, někdy nereagoval nejlíp, ale není se čemu divit. Měl jen mlhavé potuchy o tom, co se v Dawn jeho vlivem odehrává za boj.

,,Bylo to jako první polibek, druhý polibek, sedmadvacátý polibek. Byl plný odpuštění, pocitů a chutnal po novém začátku. Po něčem docela velkém. Po nás." 

Věřit znovu je především o budování vztahu mezi Dawn a Spencerem. Už v prvním díle série to mezi nimi jiskřilo a tady tomu nebylo jinak. Dawn se pochopitelně pere se svým strachem z toho někomu opět věřit a Spencer se jí ze všech sil snaží dopřát prostor, který potřebuje. Jenže Dawn cítí pochyby i když ví, že by možná neměla a tak se kvůli vzájemné nedůvěře postav vztah tak trochu hroutí ještě dřív, než pořádně začal. Osobně si myslím, že právě ta otevřenost byla hlavním problémem. Postavy totiž zažijí nějaké ty 'postelové momenty' ještě před polovinou knihy a jinak jim to dohromady celkem dobře funguje. Napětí ale autorka budovala skvěle, takže mě pořád bavilo číst dál. Ústřední dvojice se navzájem i zraňuje. Mona Kasten umí dokonale vystihnout pocity svých hrdinů, takže i pro mě bylo především těch posledních padesát stránek sladce bolavých. 

,,Žádné city, žádný smutek, žádné vzpomínky. Žádný strach."  

Jako obvykle v knize autorka řeší nějaká ta vážnější témata. Dojde dokonce i na sebepoškozování, i když na neopakované. U Dawn jsem to, s čím se potýkala, nečekala. V prvním díle série je její rozchod prezentován jako ošklivý - ale stále normální - rozchod. Jenže autorka z toho pochopitelně udělala něco víc. Ani bych nad tím tak nepřemýšlela nebýt této knihy. Problémy, které kvůli rozkmotření s Nate Dawn má, vyplývají postupně na povrch až v průběhu příběhu. Ze začátku sice chápete, že ji to vzalo a potom, jak moc ji to vzalo, ale jakmile se dozvíte celou pravdu, bude vám to teprve dávat smysl. Myslím, že jsem jejího bývalého přítele začala nesnášet a doufala jsem, že ho trest nemine, ale zároveň obdivuji, jak se k jeho telefonátům Dawn postavila - tedy nakonec.

,,Vlastní bolest se nedala srovnat s tou, kterou člověk pociťuje, když vidí trpět někoho, kdo mu leží na srdci. To bylo mnohem horší." 

I Spencera pronásledují jeho démoni. Vzhledem k tomu, že je kniha vyprávěna pouze z pohledu hlavní hrdinky, jsem absolutně netušila, co se s ním děje. Na venek působil naprosto v pohodě, ale v nitru tomu tak nebylo. Mona Kasten vám hází střípky a vy musíte dedukovat. Bohužel všechny mé teorie vzaly za své, když jsem se konečně dozvěděla pravdu. Upřímně, ocenila jsem, že autorka nestaví své hrdiny pouze do pozice "oběti" nebo člověka, který byl nějakým způsobem postižen. Staví je i do pozice někoho, kdo se na jejich utrpení musí dívat a potom trpí sám. Nemluvě o braní viny na sebe. 

,,Už nikdy jsem nechtěla být tak moc připoutaná, že už bych nemohla existovat sama, a dát tomu dotyčnému moc mě zničit." 

Prvkem, který Mona Kasten do knihy vložila a jenž mě donutil přemýšlet, bylo téma spisovatelství. Jak už jsem řekla, Dawn píše erotické novely. Je poměrně úspěšná, i když zatím publikuje pouze na internetu. A pochopitelně se k její práci najdou jak převládající pozitivní tak i negativní recenze. Hlavní hrdinka se snaží nebrat si to moc osobně. Ale i tak se někdy celý den trápí, když jí do schránky přijde e-mail se slovem brak. 

,,Minulost má totiž ve zvyku tě nepustit, dokud se s ní nevypořádáš."

S Dawniným psaním se pojí i jedna z pro mě nejkrásnějších scén knihy - okamžik, kdy se hlavní postavy usmiřují po jedné zvláště špatné hádce a svěřují se jeden druhému se svými city. Jestli chce originální vyznání lásky, tak nic lepšího nejspíš nenajdete. 

,,Byla jsem skrz naskrz pecivál - a většinou jsem na to byla dokonce i hrdá."

Prostředí univerzity se mi moc líbilo, ale ještě raději jsem měla přírodu, která Woodshill obklopuje. Postavy pochopitelně chodí na večírky a do klubů, ale ne v takové míře, v jaké je to v jiných knihách podobného žánru běžné. Ono je občas osvěžující číst jen o tom, jak se parta blízkých přátel sejde u jedno z nich doma a dívají se na film nebo se jednou za čas vypraví někam na výlet. 

,,Nemůžeš to prostě vzdát. Je ti dvacet let. Dvacet. Smíš dělat chyby, to bys dokonce měla. Od toho tu dvacetiletí jsou. Ale nemůžeš prostě zůstat stát uprostřed cesty a přestat postupovat. Protože já ti garantuju: jestli to tak teď budeš dělat vždycky, nebudeš nikdy pořádně žít. Nebo s tím začneš, teprve až bude pozdě." 

Styl, jakým Mona Kasten píše, je jednoduchý, ale zapříčiní, že se od knihy nebudete moct odrhnout. Věřit znovu rozhodně nepatří mezi nejtenčí. Naopak. Má dobrých čtyři sta padesát stránek. Jenže i tak se dá klidně přečíst za den za dva, aniž byste se do toho museli nutit. Kapitoly jsou spíše kratší a pořád se něco děje. Ano, sice mi trochu scházel pohled Spencera, ale s tím už asi nic nenaděláme. Možná, že v dalších dílech s v tomto ohledu autorka polepší.

,,Obavy z budoucnosti jsou to nejděsivější, co existuje." ¨

Ke knize nemám snad nic, co bych vyloženě vytkla. Čtení mě bavilo, dostala jsem přesně tu porci romantiky, pro kterou jsem si přišla a dokázala jsem se vžít do hlavní hrdinky, co si svůj šťastný konec po tom všem opravdu zasloužila. Zápletky týkající se minulosti byly vyřešeny k mé spokojenosti a vývoj vztahu mezi postavami uvěřitelný. Věřit znovu obsahuje příběh, u kterého si zaručeně odpočinete a zasníte.

Pokud máte rádi knihy Laury Kneidl (Nedotýkej se mě nebo Neopouštěj mě), tak by vás Věřit znovu mohlo bavit. Je to holt romantika s vážnými tématy. Jestli už Monu znáte, tak pro vás tento příběh určitě nebude zklamáním. 

Hodnocení: