Přečteno za měsíc duben 2021

Půlnoční slunce

Stmívání četl snad úplně každý a všichni si vybavujeme, jak vnímala Edwarda a všechny ty nadpřirozené bytosti Bella. Meyreová se na chvíli vrátila zpět ke svému starému příběhu a přepsala ho z pohledu upíra. 

Půlnoční slunce bylo pro některé zklamáním a pro jiné zase skvělým čtením plným nostalgie. Já se řadím k té druhé skupině. Všechno, co jsem od knihy čekala, jsem i dostala. Ano, Edward mě občas trochu vytáčel, ale šla jsem do Půlnočního slunce s tím, že to tak pravděpodobně bude. Kniha přinesla spoustu nových náhledů a scén, o kterých se sice v původní sáze mluvilo, ale více se to nerozvádělo. Oproti Stmívání je tato kniha dvojitá. Řekla bych že proto, jak Edward nad vším hloubá. Ocenila jsem to, máme totiž co dočinění s málem stoletým upírem. Hezkým zpestřením bylo i čtení myšlenek a větší náhled do fungování Alicina daru. Pokud jste fanoušky původní série, určitě vám knihu můžu doporučit.

Celá recenze zde

Egmont 2021, orig. název Midnight Sun, 720 stran, vazba pevná

Dědictví krve

Amélie Wen Zhao

Princezna Ana je hlavní podezřelou z vraždy císaře mocné severské říše. A aby toho nebylo málo, patří navíc ke Spřízněncům - skupině obyvatelstva, která oplývá kouzelnými schopnostmi. Jenže její přízeň není běžná jako dar ovládání ohně nebo země, Aninou přízní je krev. Za posledních několik staletí je jediná, kdo se s touto schopností narodil a to jí rozhodně neulehčuje pátrání po pravém vrahovi jejího otce. Je nucena spojit se s Ramsonem Sedmilhářem, jediným člověkem, který je schopný ho pro ni najít. Nebude to ale zadarmo.

Dědictví krve mě opravdu mile překvapilo. Princezna mi byla sympatická a nečekaně jsem propadala i našemu zločineckému géniovi. Nápad s přízněmi byl originální, to nemůžu popřít. Líbil se mi i princip, na jakém magie v knize fungovala. Nic nebylo zadarmo, za všechno se muselo platit. Moc Spřízněnců zkrátka nebyla nevyčerpatelná. Dědictví krve se odehrávalo v prostředí inspirovaném Ruskem a to jsem ocenila. Zase to bylo něco, co se v knihách příliš nepoužívá (momentálně mě napadá jen Griša od Leigh Bardugo). Pokud jste fanoušky pomalé romantiky, tady se jí dočkáte velkou měrou. Doufám, že u nás co nejdříve vyjde druhý díl.

Celá recenze zde

CooBoo 2021, orig. název Blood Heir, 400 stran, vazba pevná

Dcera ztracených bohů

Alžběta Komrsková

Arisbé vždy toužila opustit malý archájský ostrůvek Nasídu a vydat se objevovat svět. Jediný prostředek k uskutečnění těchto snů představuje Labyrint, v jehož chodbách plných nástrah na své objeti číhá netvor s býčí hlavou. Arisbé kolem něj bude muset proklouznout, pokud se chce přidat ke Gardě a podívat se někam dál než jen na druhý konec malé vesničky. Je to nebezpečné a pro ženu obzvlášť, vždyť sama její matka při nezdařeném pokusu o průchod bludištěm přišla o život. Arisbé se nakonec podaří nad obludou zvítězit, ovšem ne všechno je tak, jak si vysnila. Jsou sliby štěstí v Solu, mocné vojenské říši, jen další ze lží, kterými Archájce tato velmoc krmila? A jakou roli v tom všem hraje Drusus, velitel grady a člověk, ke kterému Arisbé začíná chtě nechtě něco cítit?

Dcera ztracených bohů je debut mladé české spisovatelky Alžběty Komrskové. Rozhodla jsem se, že českým knihám také musím začít dávat šanci, a tak jsem se tento měsíc začetla právě do tohoto antického příběhu. Rozhodně nebyla zklamaná. Hlavní hrdinka Arisbé mi byla sympatická a stejně tak velitel Drusus. Autorka parádně vykreslila atmosféru, takže jsem z celé knihy úplně cítila ten starověký nádech. Nečekala jsem, že se Dcera ztracených bohů bude ubírat tím směrem, jakým se nakonec vydala. Myslela jsem si, naprosto chybně, že se bude jedna jen o další z tuctových retellingů, který tentokrát převypráví báji o Minotaurovi. To jsem se ale mýlila. Autorce tleskám za to, co napsala a sobě zase za to, že jsem se do Dcery ztracených bohů i přes počáteční skeptičnost pustila. 

Celá recenze zde 

Fragment 2020, 272 stran, vazba pevná s přebalem

Jediná maličkost

Erin Watt

Jediná maličkost vypráví příběh o Beth, které při tragické nehodě zemře sestra. Její rodiče to těžce nesou a proto svou mladí dceru hlídají jako oko v hlavě. Beth už to nemůže snést a tak se jako takovou malou pomstu vyplíží jednoho večera ven. Potká Chase, kluka, kterého právě propustili z vězní pro mladistvé. K něčemu mezi nimi dojde a nekonec se ukáže, že to on nedopatřením srazil její sestru. Všichni ho odsuzují a nenávidí, jenže to jsou ty poslední emoce, co by cítila Beth.

Jediná maličkost se mi líbila, to ano. Měla to co všechny knihy od Erin Watt. Sympatické postavy, zajímavý příběh a neskutečně čtivé vypravování. Něco tomu ale chybělo. Nevím co, ale prostě jsem cítila, že Jediná maličkost něco postrádá. Trochu mě to mrzí, ale i přesto jsem si čtení užila. Ten konec bych možná snesla více rozepsaný, protože byl tak znenadání utnutý. Chvíli se něco děje a najednou bum! Končíme. Jako vždy musím pochválit obálku a celkově grafické zpracování. Pokud jste fanoušky E. Watt, kniha vás nejspíš nezklame.

Celá recenze zde

Baronet 2018, orig. název One Small Thing, 295 stran, vazba pevná s přebalem

Studie kouzel

Maria V. Snyder

Tato série v cizině vyšla už před delší dobou, v českém překladu se ale první díl objevil teprve nedávno. Druhý - Studie kouzel - ho rychle následoval. Příběh v knize navazuje na Studii jedu nějaký čas po té, co hlavní hrdinka Jelena utekla pod hrozbou smrti z Ixie. Potkává se se svou dlouho ztracenou rodinou, ale ne všichni jsou z jejího příchodu nadšeni. Obzvlášť její bratr leif dělá všechno proto, aby Jeleně zničil život. Do toho všecho někdo začne unášet, mučit a zabíjet dívky pro účely strašlivého a nebezpečného obřadu. Jelena sama by mohla být v ohrožení života, a tak musí vraha nají dřív, než se mu podaří rituál dokončit.

Studie jedu se mi opravdu líbila a rozhodně nepřeháním, když řeknu, že patřila k nejlepším knihám minulého roku.  Ze Studie kouzel jsem byla skoro stejně nadšená. Bavila mě hlavní hrdinka, nové prostředí bylo zajímavé, v knize narazíme na kupu magie a potkáme se i se starými známými z prvního dílu. Tady bych si chtěla malinko postěžovat. Jedna z nejlepších postav série - Valek - se tam sice objeví, ale zastává spíš takovou podřadnou roli. Jeho vztah a rozhovory s Jelenou jsem si užívala, ale přesto doufám, že autorka mu dá zase v příští knize víc prostoru, jako tomu bylo právě ve Studii jedu. Pořád má však tato kniha velmi vysokou úroveň a myslím, že žádný fanoušek Marii V. Synder nebude zklamaný.

Celá recenze zde

CooBoo 2021, orig. název Magic Study, 472 stran, vazba pevná

Milosrdná vrána

Margaret Owenová 

Fie patří do všemi opovrhované skupiny morových doktorů a hrobníků - do kasty Vran. Její život rozhodně není žádný med. Pronásledují ji Oleadndři, kteří mají na Vrány odedávna spadeno a vlastně ani nedostává za svou špinavou práci pořádně zaplaceno. To se ale musí změnit. Když jednoho dne vezou na pohřební hranici těla mladých lordů, řekne si o nepředstavitelnou cennost - zuby královské kasty Fénixů. Bohužel se ale vzápětí po této výhře nad šlechtou ukáže, že ti dva urození kluci, korunní princ a jeho strážce, vlastně nikdy mrtví nebyli. Uzavřou s Vránami dohodu, která by jim navždy mohla změnit život k lepšímu. Jenže jak velkou cenu bude muset Fie zaplatit, aby se jí podařilo slib dodržet?

Na Milosrdnou vránu jsem byla hodně zvědavá. Kniha byla přirovnána k dílům Leigh Bradugo a já s tímto tvrzením částečně souhlasím. Margaret Owenová píše netradičním stylem stejně jako autorka Griši a nebojí se přidat nějaké ty krvavější pasáže a scény typu "nikomu jsem to neřekla, ale mám plán".  V něčem je tato kniha ale přece jen jiná a za to jsem moc ráda. Nedokážu to přesně pojmenovat, ale rozhodně nečekejte nějakou kopii už existující knížky. Milosrdná vrána obsahuje poutavý a zajímavý příběh z opravdu propracovaného světa. Pravdou ovšem zůstává, že tohle není kniha pro každého. Já jsem jí naprosto propadla, ale pokud nemáte rádi děj, který je založen na cestě k nějakému cíli, během které se dějí pro knihu klíčové momenty, tak tohle raději vynechejte. Osobně se moc těším na druhý díl, který doufám vyjde co nejdříve. 

Celá recenze zde 

Fragment 2021, orig. název The Merciful Crow, 408 stran, vazba brožovaná

Milosrdné přízraky

April Genevieve Tucholkeová

Hlavní hrdinku Frey už nebaví život milosrdné. Společně s dalšími mladými členkami její skupiny křižuje Vorsko a na živobytí si vydělává zabíjením starých a nemocných. Od smrti jejich mentorky Siggy to s nimi jde od deseti k pěti a zima už tluče na dveřě. Frey tohle nikdy nechtěla. Snila o velkých síních a ódách zpívaných na počest jejích hrdinských skutků. Když se naskytne příležitost pověsit plášť s černým peřím na hřebík, okamžitě po ní skočí. Vydává se společně se svými přítelkyněmi na cestu za dobrodružstvím a slávou, kterou mohou získat zabitím příšery sužující Modrý Dol. 

Milosrdné přízraky jsou netradiční kniha z mrazivého severského prostředí. Celý příběh se soustředí na cestu našich postav, při které potkávají různé skupiny lidí od čarodějek až po Prasečí lid. Postupně se odhaluje minulost jednotlivých členů skupiny milosrdných přízraků a řeší se jejich touhy a sny. Kniha ve mě zanechala takový zvláštní dojem. K některým věcem jsem měla své připomínky, ale ta originalita příběhu a dobré věci naštěstí převládaly.  Rozhodně se nedá říct, že by to bylo čtení pro každého. Jestli ale hledáte něco s pořádnou porcí mytologie a ság, Milosrdné přízraky vás v tomto ohledu určitě nezklamou. 

Celá recenze zde 

Host 2019, orig. název The Boneless Mercies, 340 stran, vazba brožovaná

Nevlastní sestra

Jennifer Donnellyová 

Nevlastní sestra je trochu netradičním provedením pohádky O Popelce. Nesoustředí se však na dívku, která ztratila na plese střevíček, ale na její ošklivou sestru. Isabelle si kvůli princi uřízla prsty na noze, i když po manželství s ním vlastně nikdy doopravdy netoužila. Možná se jí podvědomě i ulevilo, když lásku následníka francouzského trůnu získala kráska Ella. Jenže o pár měsíců později na jejich zemi útočí vojska a jakmile se lidé dozvěděli, jak se ke své nebohé nevlastní sestře chovali, udělali jim ze života peklo. Izzy není žádná chudinka a mohla by mít sílu zachránit Francii před krvelačnou armádou. Nejdřív ale bude muset překreslit mapu svého osudu. 

Tahle kniha má ryzí pohádkový nádech. Když příběh začal slovy bylo, nebylo, podvědomě jsem už nejspíš tušila, jaká to bude pecka. Nevlastní sestra mě opravdu mile překvapila. Těšila jsem se na netradiční ale jednoduchý retelling, dostala jsem však úžasnou a propracovanou knihu. To, jak si Jennifer Donnelly hrála se kousky původní pohádky a skládala je do úplně nových tvarů, mě uchvátilo. Nevím, co k tomu víc dodat. Sympatická hlavní hrdinka, postavy které měly hloubku, chytlaví příběh, skvělý styl psaní, spousta nadpřirozených bytostí.... a mohla bych klidně pokračovat dál. Nevlastní sestra je ideálním čtením pro všechny fanoušky retellingů a knih, kde hlavní hrdinové postupně hledají cestu sami k sobě a učí se přijímat takoví, jací jsou. 

Celá recenze zde

CooBoo 2019, orig. název Stepsister, 376 stran, vazba pevná 

Loď mezi hvězdami 

Beth Revis 

Amy se se svou rodinou přidá k projektu, který má za cíl založit kolonii na dosud neobydlené planetě. Musejí se nechat zmrazit ve speciálních bednách, aby během cesty trvající tři stal zůstali stále živí. Jenže Amy někdo odpojí o padesát let dřív a ona se ocitne mezi lidmi, co prožili na vesmírné lodi Universum celý život. Narodili se tam, vyrostli a možná i jednou zemřou. Mají jiné zvyky, jiné priority a většina z nich úplně vymyté mozky. Amy to připadá divné a zvrácené. Seznamuje se však s příštím velitelem lodi Synem, který je mezi všemi těmi podivíny její spřízněná duše a začíná odhalovat taje Universa. Musejí si ale pospíšit, protože někdo probouzí čím dál více zmrazených a ti většinou nemají zdaleka takové štěstí jako Amy. Ne všichni totiž oživení z ledového spánku přežijí. 

Loď mezi hvězdami rozhodně není žádná novinka. V originále vyšla před deseti lety a v překladu už to taky pár let bude. To jí ale rozhodně neubírá na kvalitě.  Rozhodně se o mě nedá říct, že bych kdy hltala sci-fi, ale tahle kniha je výjimkou potvrzující pravidlo. Bavily mě postavy, jejich dialogy a všechny ty věci okolo lodi. V druhé polovině knihy navíc přichází hotová smršť zvratů, nad kterými jen kroutíte hlavou. Celkovému dojmu taky trochu dopomohla obálka, protože ta je prostě nádherná. Asi to nebyla nejlepší kniha, co jsem kdy četla, ale styl psaní autorky mě dohnal k tomu, abych ji přečetla za necelé dva dny. 

Celá recenze zde

CooBoo 2012, orig. název Across the Universe, 360 stran, vazba pevná