Přečteno za měsíc říjen 2021

Stínové eso

Amanda Foody

Pokud hledáte příběh plný kasin, gangů a pletich, tak je tato kniha určena pro vás. Hlavní hrdinka Enne se vypraví do prohnilého Města hříchu, aby našla svou nezvěstnou matku. Jenže člověk, který jí s pátráním měl pomoci, není žádný spořádaný občan, jak si prve myslela. Místo obchodu se živí krádežemi a podvody. A jen tak mimochodem stojí i v čele jednoho ze tří gangů Severní strany. S tím Enne úplně nepočítala. Jenže co se dá dělat. Nabídne mu tedy peníze, když jí pomůže Lourdes najít. Levimu se totiž do té nebezpečné výpravy jen tak z dobroty srdce nechce. A já se mu ani nedivím.

Z knihou jsem měla hned několik problémů. Vadilo mi například, jak se chová hlavní hrdinka. Od Leviho jsem čekala druhého Kaze Brekkera, kterého se mi - kupodivu - nedostalo. On jako postava není vyloženě špatný, ale prostě mi k tomu velkému Lordu Železným nepasuje. Navíc jsem se nedokázala naladit na vyjadřovací styl autorky, což mi na celkovém dojmu příliš nepřidalo. Přičtěte k tomu, že se příběh odehrává během pouhých deseti dní a za tuto dobu se všichni zvládnou změnit k nepoznání. Nevím, jestli je to úplně možné, ale moc jsem tomu nevěřila. A bylo toho mnohem víc. O to horší ale je, jak jsem si to užila. Ano, mohla bych argumentovat tím, že ta kniha má přece hezky vystavěný svět a dobrou atmosféru. Nemluvě o stínové hře. Jenže jsem se u ní i tak rozčílila. Můj mozek se však rozhodl, že na Stínové eso budu myslet, i když ho zrovna nebudu číst. A že mi i ty naivní postavy tak nějak přirostou k srdci. Rozporuplné pocity? Rozhodně. Můj vtah k této knize asi nejlépe vystihuje Ronova nezapomenutelná věta: "Budeš trpět, ale náramně si to užiješ."

 Jsem si poměrně jistá, že bych na Stínové eso dokázala nadávat až do aleluja. I tak si ale chci přečíst další díl. Možná bych pro takovéto knihy měla vymyslet speciální  kategorii?

Recenze zde 

King Cool 2021, orig. název Ace of Shades, 422 stran, vazba pevná s přebalem

Vikomt, který mě miloval

Vikomt, který mě miloval - druhý díl Bridgertonových. Tentokrát však příběh nevypráví o Daphne a Simonovi, nýbrž o nejstarším z bratrů Bridgertonových - Anthonym. Nevím, jestli je mezi námi někdo, kdo o knižní sérii či seriálu nikdy neslyšel, ale pro jistotu: Bridgertonovi vyprávějí příběh sourozenců z vlivné šlechtické rodiny odehrávající se na začátku devatenáctého století. A protože jich je osm, série má i osm dílů. Ve všech jde především o romantiku. Vikomt, který mě miloval se soustředí na Kate, která z početného davu nápadníků své krásné mladší sestry nejvíce nenávidí právě Anthonyho. A tyhle emoce s ní začne tak trochu sdílet i on, jakmile se s uštěpačnou brunetkou jednou setká. Nikoho ale asi nepřekvapí, když to těžce skrývané nepřátelství přeroste v něco jiného. Protože o čem by to jinak bylo, že?

Nevím, co na těch Bridgertonových je, ale ty knihy se čtou skoro samy. Zatím mám za sebou teprve první a druhý díl, ale nešlo si toho nevšimnout. Možná, že jsem měla Kate a Anthonyho o chlup radši než ústřední dvojici Vévoda a já? Nevím. Co ale vím, je, že jsem si čtení převelice užila a chystám se na třetí díl. Snad se k němu dostanu brzy. Jinak postavy sympatické, zápletka jednoduchá ale hezká, chemie mezi hlavními postavami na jedničku.

Recenze zde 

Ikar 2021, orig. název The Viscount Who Loved Me, 320 stran, vazba brožovaná (pdf)

Z krve a popela 

Jennifer L. Armentrout

Z krve a popela - jedna z nejočekávanějších knih tohoto roku. Přiznám se vám narovinu - patřila jsem mezi ty nedočkavce, co ji vyhlíželi už někdy od dubna. A rozhodně se za to nestydím. O čem kniha je? O Poppy, o Vyvolené a té nejvíce omezované osobě v celém království Solis. Hlavní hrdinka nesmí volně pohybovat, její povinností je mít neustále zahalenou tvář a tělo. Když promluví s nevhodnými lidmi, čeká ji trest. Ten by byl ale ničím v porovnání s tím, co by se stalo, kdyby dovolila nějakému muži dotknout se jí. Vyvolili si ji totiž samotní bohové a ti... řekněme, že to úplně neschvalují. Tedy údajně. Poppy ale není žádná zakřiknutá, křehká květinka, jakou jsem od ní jakožto od Panny čekala. Má v sobě vnitřní sílu a oheň, který se vznítí vždy, když se v její blízkosti objeví Hawke. A o něm bych se tu klině mohla rozepsat na dalších deset odstavců. Pochopitelně je neuvěřitelně pohledný, chytrý a tajemný. Svět autorka vybudovala skvěle a ty bytosti v něm zrovna tak. Popravdě jsem se téhle 'fantasy' stránky knihy trochu bála vzhledem k žánru, kterým J. L. Armentrout obvykle píše.  

Jediné, čeho lituji, je, že budu muset čekat na další díl. A ano, pro fanoušky S. J. Maas se Z krve a popela hodí dokonale. 

Recenze zde 

Fragment 2021, orig. název From Blood and Ash, 544 stran, vazba pevná

Limea 

Lin Rina 

Je libo Pocahontas? Jestli vaše odpověď zní ano, tak si Limeu můžete s klidem přečíst.  Téhle pohádce se totiž až podezřele podobá.

Hlavní hrdinka Limea jednoho dne na pláži najde poraněného cizince. Očividně ho doneslo moře, protože k jejímu kmeni žijícímu izolovaně od okolního světa nepatří. Má mohutnější postavu, vlasy barvy zlata a na nohou boty. Ano, čtete správně - boty. Ty totiž národ obývající stromovou vesnici nenosí. Limea ví, že je proti zákonům ho zachránit, ale taky ho tam nemůže nechat zemřít. A tak ho dopraví do jeskyně, kde o něj každý den pečuje. Navzájem se poznávají a Limea zjišťuje, že se do toho hromotluka nejspíš zamilovala. Počáteční štěstí ale zničí připlutí lodi jemu podobný, kteří nemají ani zdaleka tak šlechetné úmysly.

Jak už jsem řekla - Pocahontas. Tahle její knižní verze se ale celkem dobře čte, takže z toho nebudu dělat takovou vědu. Líbila se mi myšlenka fungování společnosti na Limeině ostrově. Ženy v pozici lovkyň a vůdkyň, muži stojí u plotny. Ano, příběh je předvídatelný, ale i něčím zajímavý. Limea se dá shrnout asi takhle: Nenadchne, ale ani neurazí.

Recenze zde 

Fragment 2021, orig. název Limea: Innerer Sturm, 384 stran, vazba pevná

Vláda vlků 

Leigh Bardugo

Co bude s Temnyjem? Nejpalčivější otázka po konci Zjizveného krále, na kterou jsem chtěla zoufale znát odpověď. Protože mám k této postavě velmi zvláštní vtah, který se zakládá zejména na tom, že Temnyje zbožňuji a nenávidím zároveň, nejsem si úplně jistá, jaký konec bych mu přála. Autorka to naštěstí rozhodla za mě. 

Jako předešlá i tato kniha zahrnuje tři hlavní dějové linky - Zojinu, Nikolajovu a Nininu. Oproti Zjizvenému králi je ale akčnější. Ninina špionážní mise ve Fjerdě se rozjíždí na plné obrátky, když se dostane do centra nepřátelské země, Ledového paláce. A vzhledem k tomu, že se smrtička zdržuje ve společnosti členky královského dvora, nezbývá jí nic jiného než intrikařit. Zoja se potýká se svými novými schopnostmi a Nikolajovi leží na ramenou tíha jeho koruny a země. O ty se ho ale nepřátelé snaží připravit všemi možnými způsoby. 

Myslím, že žádného fanouška autorka touto knihou nezklame. Minimálně já jsem z Vlády vlků nadšená. Když jsem zmiňovala, že je příběh akčnější, myslela jsem to smrtelně vážně. Jen se přesvědčte sami. Postavy se vyvinuly a změnily - v dobrém slova smyslu. Bojové scény byly skvěle napsány a cítila jsme i tu atmosféru Ruska, kterým se Leigh Bardugo nechala inspirovat. Konec je jen třešničkou na dortu. 

Recenze zde 

Fragment 2021, orig. název Rule of Wolves, 488 stran, vazba pevná s přebalem 

Křišťálový meč

Victoria Aveyard 

Křišťálový meč začíná přesně tam, kde skončila Rudá královna, což nemusí být vždycky jenom dobře. Autorka čtenáře prostě katapultuje přímo do děje, aniž by mu připomněla, co se stalo v minulém díle. Já jsem Rudou královnu četla relativně nedávno, takže si události této knihy ještě pamatuji. Nedovedu si ale představit, jak by to vypadalo, kdybych vzala Křišťálový meč do ruky až za dva roky. 

Co se v knize děje? Mám pocit, že nic moc. Zkusím to však v pár větách shrnout.

Mare s Calem jsou zachráněni z arény, kde se měla konat jejich poprava. Maven, který oba krutě zradil, je jim ale v patách a odhodlaný dostat Mare - ať už živou či mrtvou - zabíjí všechny její spojence. Bohyně blesku se tedy uchýlí do úkrytu Šarlatové hlídky - na ostrov zvaný Tuck. Tam je ovšem její plán na záchranu novokrevných, Rudých se schopnostmi Stříbrných, přijat s nedůvěrou a tak se vyráží do terénu na vlastní pěst. Chce postavit armádu a zničit Stříbrné jednou pro vždy.

Jak se mi líbila Rudá královna, tak jsem nad Křišťálovým mečem musela vrtět hlavou. Čtivost prvního dílu se ve druhém ztratila v nenávratnu. Postavy byly ploché, což nechápu, protože autorka na jejich 'prohloubení' měla dostatek prostoru. Ten ale raději věnovala opakovaným nářkům Mare nad svým osudem. Špatně investováno, řekla bych. Většinu knihy se opakují pořád ty stejné vzorce - přijet na místo, vyzvednout novokrevného, odjet a zjistit, jaké má užitečné schopnosti. Občas je ale záchranná mise zmařena, takže dostaneme i nějaké lehce chaotické akční scény. Navíc se z Mare stala trochu chladnokrevná a sobecká hrdinka, která neustále opakuje, že je důležitější než ostatní. Ano, nějaký vývoj musí mít, ale doufala jsem, že ne takovýmto směrem. Co se ale nevyřešilo vůbec, byl milostný život Rudé královny. 

Tak snad bude třetí díl lepší. Má totiž ještě o sto stran víc a to už bych v podobném stylu, jakým bylo vytvořeno toto dílo, nemusela zvládnout. 

Recenze zde  

CooBoo 2016, orig. název Glass sword, 416 stran, vazba pevná s přebalem

Dcera zimy

Vladimíra Šebová

Těžko byste hledali rozdílnější dvojici než je Morana s Vesnou. Když se jedna směje, druhá se mračí. Když se Vesna stará o rostlinky, Morana vyráží lovit. Jednoho dne se vlivem kouzla tyto odlišnosti dostanou na povrch. A s proměnou v bohyně přijdou i schopnosti, kterých se sestry již nikdy nezbaví. A proč že si neužívají nově nabytou nesmrtelnost? Morana by mohla, ale zároveň to znamená odnášet lidské duše do podsvětí. A Vesna? Rodit se pořád dokola a po sedmnácti letech zemřít taky není žádná výhra. A tak se staletí za staletím pokoušejí o nemožné - zlomit kletbu a stát se těmi, kterými byly, než se to všechno tak strašlivě pokazilo.

Dcera zimy má mouchy, ne že ne. Vím o tom, uvědomuji si to a  rozhodně to nepopírám. I tak si ale myslím, že je to dobré odpočinkové čtení. Jen musíte být tolerantní a v rozpoložení, při kterém vám historické odlišnosti a podobné věci nevadí. Sesterské pouto mezi Moranou a Vesnou bylo krásně napsáno a pro fanoušky romantiky se i té v knize trochu najde. Slovanskou mytologii mám ráda a tady nám jí autorka naservírovala habaděj. Možná by příště pomohlo zasadit knihu do fantasy světa, ale to už je spíš takové coby kdyby. 

Recenze zde 

Fragment 2021, 304 stran, vazba brožovaná lepená s chlopněmi

Nedotýkej se mě 

Laura Kneidl

Sage utíká z Maine s jediným cíle, postavit se daleko od domova na vlastní nohy a uzdravit tu hnisající ránu, kterou v ní on svým počínáním zanechal. Jenže i když je Nevada vzdálená tisíce kilometrů, strach Sage pronásleduje dál. A tak kontroluje pohyby každého muže kolem sebe a udržuje si odstup - tedy dokud nemusí pracovat s Lucou, který je zosobněním jejích nočních můr. 

Nedotýkej se mě nese označení romantický psychologický román zcela oprávněně. Laura Kneidl tu řeší vážné téma a zároveň ho doplňuje o nádhernou romantickou linku. Vztah mezi Lucou a sage se vyvíjí pozvolna a pomalinku. Jinak by to vzhledem k poruše hlavní hrdinky ani nešlo. Ano, je pravda, že autorka o některých věcem občas píše malinko odborněji, ale to mi vůbec nevadilo. Konec byl jedním z nejotevřenějších, na které jsem doposud narazila. Doporučuji mít proto po ruce i druhý díl. 

Laura Kneidl píše čtivě a od knihy se nelze odtrhnout. I když tušíte, co se stane, stejně se jí podaří udržet vás v napětí. Jediné, s čím je nutno počítat dopředu, jsou scény ze Sageiny minulost. Pro někoho to může být dost nepříjemné. 

Recenze zde 

Red 2020, orig. název Berühre mich. Nicht., 406 stran, vazba pevná s přebalem

Neopouštěj mě

Laura Kneidl

Minulost Sage opět dostihla zcela nepřipravenou a zničila vztah mezí ní a Lucou ještě dřív, než mohl pořádně začít. Teď se oba dva snaží vyrovnat s tím, co se o vánocích stalo a začít znovu. Kdyby to ale bylo tak jednoduché. Sage na Lucu nemůže přestat myslet a on na ni zrovna tak. Oba se ale shodují v tom, že to 'něco' mezi nimi už nemůže pokračovat. Jenže lásce neporučíš, a tak Sage čeká těžká volba: svěří se konečně Lucovi se svými strachy nebo ho nechá jít? 

Neopouštěj mě se nese ve stejném duchu jako Nedotýkej se mě. Klidně by tyto dvě knihy mohyl existovat jako jeden celek, ale je to, jak to je. Příběh druhého dílu začíná pár dní po konci prvního a potom už je to jízda. 

Autorka buduje skvěle to napětí mezi svými hlavními hrdiny a zvyšuje tím čtivost knihy. Já jsem Nepouštěj mě odložila po dvou dnech jako dočtenou knihu s opravdu dobrým pocitem. Konec totiž byl přesně podle mých představ a za to jsem ráda. Jen zápletka s ním mohla být na trochu lépe uzavřena. 

Recenze zde 

Red 2021, orig. název Verliere mich. Nicht., 408 stran, vazba pevná s přebalem

Začít znovu

Mona Kasten 

Allie se odstěhuje z domu, aby mohla studovat. Sehnat byt na začátku semestru se ale ukáže jako větší výzva, než by si kdy bývala myslela. A tak skončí v honbě za bydlením až u dveří tajemného Mr. Whitea. Jenže z jejího potencionálního spolubydlícího se vyklube pěkný mizera, který ji okamžitě zase vyhodí. Allie toho má však dost. Předvede takovou triádu, až jí Kaden chtě nechtě pokoj dá. Neobejde se to ale bez pravidel, z nichž nejdůležitější zní: Nikdy se do Kadena nezamilovat. To ale není tak jednoduché dodržet, zvláště když se pod maskou pohledného idiota skrývá starostlivý mladý muž. 

V knize se řeší dvě věci: vážná témata a romantika. Allie neodjela tak daleko od domova jen tak pro zábavu. Měla k tomu své důvody. Snaží se před svou minulostí utéct, ale to nejspíš není to nejlepší - ani nejfunkčnější - řešení. Její matka, která sehrála v celé té nepěkné historii podstatnou roli, je stále přesvědčena, že si Allie akorát kazí život a nechce ji nechat odejít. Přitom jí více jako na dceři záleží na vlastní reputaci. I Kaden to neměl lehké a je proto takový, jaký je. Dohromady se však uzdravují a to bylo na knize to nejkrásnější. Jejich vztah se vyvíjel uvěřitelně. Sice se to neobešlo bez dramat, ale nikoho asi nepřekvapí, že se nakonec skutečně dali dohromady. 

Mona Kasten umí psát, o tom nemůže být pochyb. Dokáže se skvěle vcítit do svých hlavních postav. Možná mi malinko chyběl pohled Kadena, ale jinak k tomu nemám co dodat. Možná jen to, že obálka je vážně povedená.

Recenze zde 

Omega 2019, orig. název Begin Again, 432 stran, vazba pevná s přebalem

Věřit znovu

Mona Kasten

Už nikdy žádnému muži neuvěří - to si Dawn namlouvala, když ji její bývalý tak krutě zradil. Jenže pak se - teprve pár měsíců po rozchodu s Natem  - objeví on a nutí ji všechno přehodnotit. Spencer je milý, vtipný a navíc i dobře vypadá. A co je horší, svým chování a tím, že dává jasně najevo svůj zájem, ponouká Dawn k tomu, aby zpochybnila svůj celibát. A jí se o něm zase chce psát. Dawn je totiž autorkou hned několika erotických novel, což ale před všemi pečlivě skrývá. A jen tak nenápadně ji a Spencera do jedné zahrnout, to by nemusel být špatný nápad, no ne? Dawn uvažuje nad tím, že by to se Spencerem zkusila. Jenže stejně jako ona i on skrývá svá tajemství.

Kniha se nese v podobném duchu jako Začít znovu, jen s jinou ústřední dvojicí. Mona Kasten opět kombinuje romantiku s vážnějšími tématy a i podruhé jí z toho vzešel skvělý výsledek. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, Spencer zrovna tak. Jejich vztah se vyvíjel svým vlastním tempem, ale uvěřitelně. Konec byl přesně podle mých představ a zamilovala jsem si i vedlejší postavy. Věřit znovu je čtivá kniha, která se i přes skoro pět set stran dá zhltnou za dva tři dny. Ano, není to žádné čtení plné originality obsahující převratné objevy, které vám změní život, ale dá se u něj skvěle odpočinout a vykouzlí vám úsměv na tváři.

Recenze zde 

Omega 2019, orig. název Trust Again, 460 stran, vazba pevná s přebalem